Zámek Uherský Ostroh je na pohled běžným panským sídlem svého druhu – to jest, řadovým renesančním zámkem ze 16. století. Ve skutečnosti však ostrožský zámek vznikl až postupně přestavbami důležitého královského hradu z druhé poloviny 13. století, který byl navíc za husitských válek významným centrem husitství v oblasti. Renesanční přestavba hradu za pánů z Kunovic byla tak důkladná, že jeho původní podobu odhalily až nedávné stavebně historické průzkumy, po nichž následuje postupná obnova celého objektu. V nové době zámku na majestátním vzezření ubrala jednak regulace řeky Moravy, která jej až do 20. století obtékala, jednak likvidace jeho hospodářského zázemí a přilehlých zahrad. I tak představuje zámek Uherský Ostroh zajímavý turistický cíl v oblasti.

Historie objektu:

Hrad v Uherském Ostrohu (původně zvaném Stenice či Ostrov) založil nejspíš někdy po r. 1260 král Přemysl Otakar II.; r. 1286 zde byl královským purkrabím Matouš z Černé Hory. Jan Lucemburský zastavil hrad a město Ostroh Chotěborovi ze Střen a r. 1318 olomouckému biskupovi Konrádu I.; ostrožské panské sídlo je u této příležitosti označeno jako tvrz. Od r. 1320 zástavu držel Zdeslav ze Šternberka. Po polovině 14. století se Ostroh vrátil do rukou zeměpána poté, co jej získal zpět moravský markrabě Jan Jindřich. V r. 1400 byl Ostroh v držení markraběte Prokopa a proto hrad obléhal uherský král Zikmund. R. 1406 měl zboží v zástavě Mstidruh z Adlar a od r. 1411 Hašek z Valdštejna. Za husitských válek učinil Hašek z Ostrohu významný opěrný bod kališníků na jihovýchodní Moravě; hrad a město pak byly téměř permanentně obléhány králem Zikmundem. Vypudit z Ostrohu husity se podařilo až Albrechtovi Rakouskému někdy po r. 1424, načež se zde usadil – do r. 1439 – ruský kníže Fridrich. Zástavní držitelé se pak střídali v rychlém sledu: r. 1446 Čeněk z Mošnova, r. 1453 známý husitský válečník Jan Jiskra z Brandýsa, r. 1455 Mikuláš Truchsess, r. 1458 Jan z Cimburka, r. 1464 Jan z Landštejna. Některý z těchto držitelů na hradě postavil nový pozdně gotický palác. R. 1468 Ostroh obsadilo vojsko uherského krále Matyáše, který jej pak uděloval v držení svým hejtmanům. Významným mezníkem pro hrad je r. 1511, kdy ho získal do dědičného držení Jan z Kunovic. Páni z Kunovic pak v průběhu 16. století hrad přestavěli na renesanční zámek. V r. 1605 zámek po úderu blesku těžce poškodil požár, ale tehdejší majitel panství Jan Bernard z Kunovic ho nechal opravit. R. 1625 byly Janu Bernardovi statky zkonfiskovány a Ostroh prodán Gundakarovi z Lichtenštejna, což předznamenalo jeho úpadek. V r. 1645 dobyli ostrožský zámek Švédové; zejména však, protože Lichtenštejnové v Ostrohu nesídlili, zůstal zámek pouze střediskem správy panství a po r. 1850 byl dokonce degradován na kanceláře velkostatku a byty úředníků. Majetkem Lichtenštejnů zůstal až do r. 1945.

Exteriér, stavební vývoj:

I přes své jednoduché vzezření prošel zámek Uherský Ostroh složitým stavebním vývojem ze středověkého hradu. Ten využíval koryta řeky Moravy, které se jeho areálu dotýkalo nejen na severovýchodě, kde bývalo předhradí zcela neznámé podoby, ale původně i po celé délce severozápadní fronty. Vstup do čtverhranného jádra (31 × 37 m) zajišťovala kulisová brána, prolomená v 1,5 – 2,4 m silné obvodové hradbě na východě. Ostrahu brány zajišťovala ve východním nároží stojící hranolová obytná věž (12 × 11,5 m), k níž se přimykal obdélný podsklepený palác, tvořící jihovýchodní frontu jádra. Tato počáteční podoba hradu z doby okolo r. 1260 byla někdy po polovině 15. století doplněna o obdélný palác, předstupující před severovýchodní líc plášťové hradby jádra. Tento počin pak – z důvodu nedostatečného prostoru v nádvoří – napodobili stavebníci dalších křídel na severozápadě (1511 – 1525) a zejména jihozápadě, kde byla po r. 1560 starší zástavba včetně původní obvodové zdi zcela zbořena a nahrazena obdélným vrcholně renesančním křídlem s novým průjezdem. Vnější obrys budovy byl při těchto přestavbách opět sjednocen do navenek homogenního, téměř čtvercového tvaru a nádvoří obklopily dvoupatrové renesanční arkády s toskánskými sloupky. Odlišnou podobu měla arkáda pouze na straně nejstaršího paláce, která byla o také něco starší než na arkády na zbylých stranách, a jenž byla později zazděna. V době pobělohorské bylo zásadním způsobem přestavěno hospodářské předzámčí na severovýchodě (bývalé předhradí) – vznikl zde čtverec stájí se středním dvorem, později částečně zbořený a částečně zásadním způsobem přestavěný; novodobé úpravy postihly i objekty v předzámčí na jihozápadě (kde býval i pivovar) a dnes už neexistující zámecké zahrady.