První písemná zpráva o existenci panského sídla a vsi v Ratibořicích pochází z roku 1388.  Jako majitel je uveden rytíř Vaněk ze Žampachu, který se psával z Ratibořic.  Od roku 1464 patřily Ratibořice k panství Rýzmburskému. Tvrz v Ratibořicích nebyla obývána, začala chátrat a na konci 16. století zanikla. Roku 1582 zakoupil Ratibořice i Rýzmburk rod Smiřických ze Smiřic a oba statky byly připojeny k rozsáhlému panství  Náchodskému. Po bitvě na Bílé Hoře získali Náchodské panství Trčkové z Lípy. Poslední český majitel, Adam Erdman Trčka z Lípy, byl zavražděn spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna v Chebu roku 1634.

Císař Ferdinand II. věnoval Náchodské panství téhož roku  knížeti Ottaviu z Piccolomini. V létech 1702 - 1708 si nechal kníže Lorenzo z Piccolomini v Ratibořicích postavit barokní zámeček, který měl sloužit jako letní a lovecké sídlo. Stavba byla vybudována podle vzoru italských letohrádků, jako takzvané „casino“.      

V roce 1792 koupil Náchodské panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Po vévodově smrti v roce 1800 zdědila Náchod a Ratibořice vévodova nejstarší dcera Kateřina Frederika Vilemína Benigna, vévodkyně Zaháňská (*1781 - +1839). Krásná, bohatá a duchaplná vévodkyně si Ratibořice zvolila za své stálé letní sídlo. Zámek nechala v létech 1825 - 1826 přebudovat ve stylu klasicismu a empíru. V okolí zámku byl založen přírodně krajinářský park, postupně rozšířený na celé údolí řeky Úpy. Byl vybudován rovněž lovecký pavilon a palmový skleník. Vévodkyně na zámku hostila řadu významných osobností, například rakouského kancléře, knížete Klemense Metternicha, ruského cara Alexandera I. a v roce 1813 propůjčila ratibořický zámek k tajným jednáním o protinapoleonské koalici diplomatům Pruska, Ruska a Rakouska. Vévodkyně je též veřejnosti známa jako „paní kněžna“ z knihy české národní spisovatelky Boženy Němcové „Babička“.  

Po smrti vévodkyně Zaháňské v roce 1839 bylo panství prodáno roku 1840 říšskému hraběti Octavianu z Lippe - Biesterfeldu. Roku 1842 zakoupil panství se 114 vesnicemi a městečky, řadou průmyslových závodů a zámky v Náchodě, Chvalkovicích a Ratibořicích Jiří Vilém, říšský kníže ze Schaumburg - Lippe, suverénní panovník jednoho z malých knížectví  na severu Německa. Schaumburgové nechali zámek upravit v létech 1860 - 1864 do dnešní podoby. Členové a členky rodu Schaumburg - Lippe byli svými sňatky spojeni s mnoha panovnickými dvory Evropy. Nejtěsnější svazky byly navázány s dánskou královskou rodinou. V držení rodu Schaumburg - Lippe zůstal zámek až do zestátnění v roce 1945. 

Zámek a Babiččino údolí jsou navštěvovány zejména díky dílu české národní spisovatelky Boženy Němcové (1820 - 1862). Její román Babička je idealizovaným obrazem spisovatelčina dětství a raného mládí, které trávila s rodiči, sourozenci a milovanou babičkou v Ratibořicích. Kniha vypráví o životě venkovského lidu, jeho všedních starostech a radostech.

Zámek je společně s ostatními objekty v Babiččině údolí ve správě Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově.

Zámek: 

Původně barokní letohrádek byl v letech 1825 - 26 přestavěn v duchu pozdního středoevropského klasicismu.  Přestavba dala zámku ráz elegantního venkovského sídla vysoké aristokracie.

I. okruh: 

V prvním poschodí se nacházejí salóny z období klasicismu, empíru a biedermeieru. Společenské a soukromé prostory svým vybavením připomínají dobu největší slávy Ratibořic, kdy zde sídlila Kateřina Vilemína, vévodkyně Zaháňská, a hostila zde významné osobnosti z řad politiků a umělců . Jsou zde zastoupeny kvalitní malířské práce od 16. do 19. století a uplatňuje se kolekce evropského porcelánu a skla.

II. okruh: 

Interiéry v přízemí jsou zařízeny nábytkem z druhé poloviny 19. století, který doplňují rodové podobizny Schaumburgů a dánských králů, kolekce dánského porcelánu, anglické kameniny, grafických listů a soubor osobních předmětů příslušníků rodiny. 

Prohlídka zámku je možná pouze s průvodcem. Délka trvání: I. okruh cca 30 minut, II. okruh 25 minut. Pro zahraniční návštěvníky jsou k dispozici cizojazyčné texty (německý, anglický, francouzský, ruský, polský, holandský). Expozice v přízemí zámku je bezbariérová. 

Po návštěvě zámku je možno projít zámeckým parkem okolo jezírka ke skleníku z roku 1830.  Pěšina, zvaná Bathildina stezka, spojuje zámecký areál s Babiččiným údolím. 

První zastávkou v údolí bude Rudrův mlýn, který je jedním z dějišť románu Babička. Mlýn byl do dnešní podoby přestavěn v 18. století. Uvnitř je možno zhlédnout historické technické vybavení a obydlí mlynáře a jeho rodiny.

Za vodním náhonem se nachází technická památka - historický vodní mandl z první poloviny 19. století, který je rovněž možno navštívit.

Nedaleko od mlýna se nachází  sousoší Babičky s vnoučaty, dílo  českého sochaře Otto Gutfreunda z roku 1922.

Proti toku mlýnského náhonu dojdeme k hlavnímu dějišti románu, kterým je Staré bělidlo. Spisovatelka umístila děj svého díla do těchto míst, protože původní Staré bělidlo, kde strávila dětství, nechala vévodkyně  Zaháňská zbourat při výstavbě skleníku. Babiččina světnička je zařízena lidovým nábytkem a předměty denní potřeby podle spisovatelčina vyprávění. 

Za Starým bělidlem následuje Viktorčin splav na řece Úpě.

Prohlídka parku a Babiččina údolí trvá cca 90 - 120  minut, vzdálenost zámek-Viktorčin splav činí cca 2 km.  V objektech Rudrova  Mlýna, Mandlu a Starého bělidla výklad průvodce. Všechny objekty v Babiččině údolí umožňují bezbariérový vstup.