První konkrétní zmínky o původní stavbě na místě dnešního zámku jsou ze 13. století, z období vlády krále Václava II. O tom, kdo byli původní stavitelé a majitelé Orlíku, se kromě pověsti  žádné zprávy nedochovaly. Ve 13. století byl z malého hrádku vybudován raně gotický královský hrad. Stal se jedním z míst, která plnila funkci správních středisek, jimiž byl podstatně omezován mocenský růst šlechty v době Václava II.

K dalším stavebním úpravám a rozšíření hradu došlo v období vlády panovníka Karla IV. K původnímu hradu s válcovou věží a protilehlým palácem byly u jihovýchodní hradby přistavěny další obytné budovy. V této době přešel hrad Orlík z královského držení do majetku šlechty. Po ničivém požáru počátkem 16. století odešel z hradu tehdejší majitel Václav Zmrzlík, za jehož děda byl na Orlíku hostem Jan Žižka z Trocnova, a hrad ponechal svému osudu.

Se svolením krále jej o několik let později do dědičného držení zakoupili Švamberkové. Se jménem Kryštofa ze Švamberka souvisí rozsáhlá úprava hradu a dostavba dalších obytných prostor, kaple zaklenuté síťovou klenbou a další zdokonalení obranného systému hradu. Ve stejné době byly také významně upraveny hradní interiéry. Za Kryštofova nástupce byl hrad v roce 1575 zvýšen o druhé patro. Švamberkové však obývali hrad pouze do roku 1611, kdy po smrti Petra Voka z Rožmberka přesídlil Jan Jiří ze Švamberka na zděděnou Třeboň. Až do 19. století sídlila na Orlíku jen správa panství.

Po roce 1620 byl veškerý majetek rodu Švamberků konfiskován. Novými majiteli na Orlíku se tak stali Eggenbergové. Jejich stálým sídlem však byl Český Krumlov a Orlík i nadále sloužil jako správní centrum pro panství orlické a zvíkovské. K dalším stavebním úpravám na Orlíku došlo až po roce 1719, kdy kněžna Marie Arnoštka z Eggenbergu odkázala svému synovci knížeti Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu také Orlík. V roce 1725 bylo přestavěno severozápadní křídlo a v letech 1751-1753 i křídlo jihozápadní. Orlík však v roce 1802 znovu zachvátil požár. Součástí následných oprav bylo i vybudování třetího poschodí.

Poslední významné stavební opravy jsou z let 1849-1960, kdy architekt B. Grueber upravil průčelí zámku do dnešní novogotické podoby. Později byl u zámku dokončen park o rozloze 180 hektarů, který na počátku 19. století začali upravovat maršál Karel ze Schwarzenbergu se svou manželkou Marií Annou.

Severozápadně od zámku byla v letech 1861-1864 postavena rodinná hrobka.

V roce 1960 byl dokončena stavba Orlické přehrady, která zvedla hladinu řeky Vltavy asi o 60 metrů. Tím se zásadně změnil vzhled celé krajiny a z původního hradu, vybudovaného na vysokém skalním útesu, se stal téměř vodní zámek.

Popis zámku

Cesta k zámku vede okolo zámečku úředníků vlevo. Naproti bývala konírna, pak kancelář úředníků panství, později byt kaplana. Na místě současné zahrady před zámkem se mlátilo obilí a vařilo pivo.

Vchod do zámku vede přes příkop a vysokým a úzkým průjezdem se dá vejít do vlastního zámeckého nádvoří.

Zámek byl díky výborné poloze na ostrohu Vltavy takřka nedobytný.V současnosti díky Orlické přehradě je hladina vody o 80 metrů výše. Nejstarší stavbou je hradba jihozápadního křídla gotického hradu. Hrad má nepravidelný lichoběžníkový tvar. Starý palác je na severovýchodní straně a okolo něj byly postupně stavěny další budovy, okolo obvodových zdí, až do výše druhého poschodí. 1575 bylo postaveno severozápadní křídlo. 1751-1753 křídlo jihozápadní. Roku 1802 za Schwarzenbergů bylo postaveno třetí poschodí. V tomtéž roce došlo k velkému požáru, kdy byla poničeno mnoho budov.

Průčelí zámku zdobí tři věže. Vlevo je okrouhlá věž. Dříve se nazývala Uherka. Základy má vytesané do skály, nahoře má cimbuří a malá, úzká okna. Původní a jediný vchod do ní vedl ve výši druhého poschodí. Byl to byt hlásného. Sloužila i jako vězení. Prostřední věž je také okrouhlá. Třetí věž má polokruhový tvar. Možná tak byla postavena záměrně, možná byla ubourána roku 1802, kdy bylo vydané nařízení o zboření chatrných částí věže. Z ní byl kůl a na něm bývala upevněna šibenice.

Na vlastním nádvoří je v jihovýchodní části kaple posvěcení Matky boží.

V poschodích zámku jsou reprezentativní prostory. Velký empírový salon ukrývá portréty rodu Schwarzenbergů. Nábytek do tohoto sálu byl vyroben ve Francii roku 1822-1824. Busta Napoleona je dar od něj samotného.

Teskův sál je pojmenován po svém tvůrci. Jan Teska - řezbář - byl bratrancem Mikoláše Alše. Sál je romanticky laděný. Má překrásný kazetový strop, obložení stěn a dveře. Teska se při tvorbě na stropě inspiroval na nedalekém Zvíkově. Jeho práce došla ocenění na Jubilejní výstavě v Praze roku 1891. Rytířský sál má v oknech zasazené původní renesanční a barokní vitráže.

Malá zbrojnice je muzeum starých a nových zbraní, soubojových pistolí, pouzder a prachovnic. Zámecká knihovna byla založena Karlem I. Postupně byla doplňována, až se celkový počet svazků dostal k číslu 18 000 knih. Jsou psané v různých jazycích a mají různou tematiku. Zámecké chodby jsou vyzdobeny mysliveckými trofejemi. V poslední prohlídkové místnosti je k vidění Klaudiánova mapa. Je to nejstarší tištěná mapa Čech.

Průzkum objektu

V roce 1998 na náklady majitele zámku proběhl archeologický průzkum. Na jihovýchodní straně teras se našly keramické zlomky a úlomky ze 14. století. Dále se našla renesanční odvodňovací dlažba a zbytky kuchyňského nádobí. Také byl nalezen Zlatý dukát Zikmunda Lucemburského z 15. století.

Zámek je otevřen pro veřejnost v sezoně /duben-říjen/.