Litomyšlský  zámek -  reprezentační renesanční stavba - stojí v místě dávného osídlení na návrší nad řekou Loučnou. Litomyšl je prvně zmiňována kronikářem Kosmou, který pro rok 981 píše o slavníkovském hradišti střežícím obchodní cestu -  Trstěnickou stezku. V polovině 12. století za vlády krále Vladislava II. se zde usadili  premonstráti – mnišský řád z Francie. Za jejich pobytu osada vzkvétala a získala královská privilegia, jejichž dovršením bylo v roce 1259 povýšení Litomyšle na město s právem královským. V roce 1344  Karel IV. založil v Litomyšli biskupství, kde se v postavení biskupů objevily zajímavé osobnosti, např. humanista a přítel Petrarkův  Jan ze Středy či nechvalně proslulý Husův odpůrce Jan Železný. V době husitských válek bylo biskupství vypleněno a zaniklo. Za služby prokázané císaři Zikmundovi získali Litomyšl Kostkové z Postupic – podporovatelé Jednoty českobratrské a vykonavatelé předních postavení v království.

                                                        
     Ve stavovském odboji proti Habsburkům v roce 1547  Kostkové Litomyšl ztratili. Litomyšl se ocitla v rukou předních českých pánů – pánů z Pernštejna.  Vratislav z Pernštejna, nejvyšší kancléř Království českého a rytíř Zlatého rouna, dal v Litomyšli pro sebe a pro svoji španělskou manželku Marii Manrique de Lara stavět rodinnou reprezentační rezidenci. K vedení stavby byli přizváni císařští italští stavitelé –Giovanni Battista Aostalli a  Ulrico Aostalli. Základní kámen zámku položili v roce 1568. Během desetiletí vystavěli renesanční palác podle severoitalské inspirace. Podoba zámku je nezměněna dodnes. Zámecká průčelí zdobí psaníčková sgrafita. Vstoupíme-li do arkádového dvora, prohlížíme si figurální sgrafito s náměty mytologickými i biblickými – např. Únos krásné Heleny či Samson a Dalila.
                                                          Po smrti poslední pernštejnské paní – paní Frebonie – bylo panství prodáno Trautmansdorfům. Ti vynakládali vysoké peněžní částky na placení své chovatelské pýchy, na španělské koně a předky lipicánů, také však na stavební a výtvarná díla v Litomyšli, na barokní výzdobu zámku.                                                                       
V polovině 18. století se držiteli panství stali Valdštejni-Vartemberkové. I oni interiér zámku proměňovali v duchu své doby, nástěnné malby prováděl Dominik Dvořák, pro zábavu sloužilo zámecké divadlo. Trautmansdorfské a valdštejnské úpravy zůstaly v zámku dodnes. Unikátní památkou je především zámecké divadlovýjimečným souborem kulis, které maloval dvorní habsburský malíř Josef Platzer – scénograf vídeňských a pražských představení Mozartových. s kompletně dochovanou jevištní technikou a naprosto
                                                                                   
    Posledními majiteli zámku se v roce 1855 stali Thurn-Taxisové, kteří palác často neobývali. Od okamžiku konfiskací v roce 1945 je zámek státním majetkem. 

     Zámecký život vám přiblížíme ve dvou návštěvních okruzích, z nichž jeden vás  povede reprezentační rezidencí, druhý hostinským dámským křídlem. Ve třetí trase zveme  k naprosto ojedinělému zážitku – jsou zde  vystaveny historické klavíry, jejichž klaviatur se dotýkaly ruce mistrů a poprvé v historii je zde možno spatřit originály kulis ze zámeckého divadla. 

Návštěvní doba

  leden, únor, březen    -   návštěva zámku možná po předběřné domluvě

  duben   -     soboty, neděle, svátky     9 - 16 hodin

  květen, červen, červenec, srpen, září   -   denně mimo pondělí       9 - 17 hodin

  říjen   -      soboty, neděle, svátky      9 - 16 hodin

  listopad, prosinec  -  návštěva zámku možná po předběžné domluvě

  Polední přestávka není.

  Prohlídky mimo stanovenou návštěvní dobu jsou možné kdykoliv po předběžné domluvě.

 Zámecká Zahrada

ZAHRADA RENESANČNÍ

     Giovanni Battista Aostalli a Ulrico Aostalli postavili v letech      1568 - 1581 okázalou zámeckou rezidenci pro nejvyššího kancléře království Vratislava    z Pernštejna.   Renesanční zahrada přejímá principy antické. Respektuje hmotnost materiálu a konečnost prostoru, je vázána k architektuře. Inspirací pro litomyšlskou zámeckou zahradu v době renesanční  se stala soudobá architektura  italská a palácové zahrady,  které pan kancléř poznal při svých diplomatických cestách Evropou. Přesnou podobu litomyšlské renesanční zahrady bohužel neznáme, zachovala se však korespondence vedená mezi stavebníkem, architekty a správci panství, v níž  se dočteme pozoruhodné podrobnosti.  Z listů  jasně vyplývá Vratislavův hluboký zájem o založení zahrady. Dle jeho představ se vybíral zásobní rybníček v rohu zahrady a byly založeny oranžerie i fíkovna. Kašnu z červeného a bílého  mramoru tesal v roce 1574 Giovanni Antonio Brocco, nezachovala se. V zahradě bylo pěstováno  "roubí a štěví", zelenina a chmel pro zámecký pivovar.

ZAHRADA V DOBĚ BAROKA

     V roce 1649 zakoupili panství Trautmansdorfové a jejich přítomnost znamenala proměnu ve vnímání architektury, rovněž v pojetí zahrady. Trautmansdorfovézaměstnávali špičkové stavitele - Giovanni Battistu Alliprandiho a Františka Maxmiliána Kaňku. Kaňka upravil zámecké předdvoří, přestavěl pivovar, postavil jízdárnu a východní stranu zahrady uzavřel stavbou konírny a kočárovny. Kaňkovo dílo dodalo prostoru zámecké zahrady novou hranici, kterou vytvořila barokní architektura a kamenná ohradní zeď obklopující zahradu na východní a severní straně. Přesná dokumentace úprav nebyla zatím dohledána, dodnes však vnímáme Kaňkovy zajímavé zásahy - iluzívní pohledy ze zahradních cest směřující k členěným barokním fasádám, urbanistické uspořádání předdvoří i hlavní přístupové cesty k zámku. Práci Alliprandiho a Kaňkovu provázela výzdoba z dílen zkušených umělců. Smlouva k výzdobě piaristického chrámu byla uzavřena     s Matyášem Bernardem Braunem. O provedení díla se zasloužili rovněž Jiří a František Pacákovi - Braunovi žáci. Vyzdobili piaristický kostel         i zahradu. Na ohradní zdi nad městem stojí antická božstva - Apollón, Ceres, Diana a Plutón. Vchod do konírny zdobí socha Koněvoda.

KLASICISMUS  A  ROMANTISMUS  V  ZÁMECKÉ ZAHRADĚ 

     V roce 1753 se Litomyšl dostává do rukou Valdštejnů-Vartemberků. Hrabě Jiří Josef uskutečnil ve svém sídle změny, které souvisely s osvícenskou vídeňskou inspirací. Představy hraběte ovlivnily i podobu zámecké zahrady. Pěstování zeleniny a ovoce přemístil ke dvoru Pernštejnu  (mezi Litomyšlí a Nedošínem). Zámeckou zahradu proměnil v park. Zprávy z poloviny 18. století zmiňují skleníky a rostliny v květináčích. Roku 1796 rohové baště v západním rohu ohradní zdi přibylo nové patro, proměnila se v zahradní altán  "Gartensallet". Výmalbu ve stylu napoleonského empíru uvnitř altánu provedl valdštejnský malíř Dominik Dvořák. Oblíbená exotika vstoupila do zahrady v podobě z daleka přivezených stromů. Objevily se tu jerlín, tulipánovník, katalpa, zeravy, japonská švestka - přičemž nové stromy pomáhali vysazovat studenti piaristických škol.                                                            V současnosti připomíná dispozici klasicistního parku pravidelně uspořádaný parter podél západního průčelí zámku.- tzv. francouzská zahrada. Severní a východní část zahrady zachovává intimní zákoutí doby romantismu.     Za Valdštejnů byl regulován potůček protékající parkem. Voda byla vedena přes umělou skalku, kterou tehdy zdobila antikizující soška ženy. Na pahorcích stávaly pavilónky centrálních půdorysů. Barokní plastiky na snížené ohradní zdi doplnila dvě díla Václava Hendrycha - Mars a Minerva. Přibyl kamenný lev v dolní části zahrady, jímž Jiří Josef vzdal svoji čest bratru padlému v napoleonských válkách. V souladu s tehdejší módou pan hrabě upravil přírodní oboru nedaleko Litomyšle - Nedošínský háj. Park v Nedošíně se stal místem pobytu šlechtické rodiny i oblíbeným cílem procházek obyvatel širokého okolí.

     V roce 1855 zakoupili panství Thurn-Taxisové. Zahradě přestala být věnována pozornost

     STAV SOUČASNÝ

     Celková rozloha zahrady a parku je 3,5 ha ve výšce 351 m nad mořem.  Krajinářská část parku za severní stranou zámku tvoří malé údolí s nezpevněnými cestami, s rybníčkem a kaskádou.. V roce 1967 zde byl rekonstruovám amfiteátr  z roku 1955 s kulisou krycích dřevin podle projektu SURPMO. V závěru stavebních prací byly obnoveny již dříve rekonstruované plochy zahrady. V nové úpravě byl převzat princip dlouhé podélné osy v pravidelné části zahrady před západním průčelím zámku.