První zmínky o historii hradu v Jevišovicích pocházejí z 80. let 13. století, kdy jej naproti dnešního Starého zámku zbudoval Boček z Kunštátu. Na počátku 15. století vlastnil Jevišovice odpůrce císaře Zikmunda a vévody Albrechta Rakouského Hynek z Kunštátu zvaný Suchý čert. Od začátku 20. let 15. století byly Jevišovice jednou z bašt husitství na jihozápadní Moravě. V roce 1421 dokonce odolávaly vojskům Albrechta Rakouského, ovšem hrad, jenž vlastnil stoupenec husitství Sezema z Kunštátu, byl nakonec dobyt a rozbořen. Nové hradní sídlo, které vyrostlo na protějším břehu řeky Jevišovky v místě dnešního Starého zámku někdy kolem poloviny 15. století, se stalo organickým prvkem městského opevnění. Na konci 16. století prosšlo renesanční přestavbou, kdy vznikl čestný dvůr a arkády. Zámek utrpěl značně za třicetileté války, avšak v 80. letech 17. století byl péčí nového vlastníka Ludvíka Radouita de Souches opraven a barokně přestavěn. K původní stavbě přibyla dvě jednopatrová křídla a byla obnovena zámecká kaple. Tato podoba zůstala Starému zámku dodnes. V jeho držení se střídali různí majitelé, kteří jej však na přelomu 19. a 20. století přestali obývat a přesídlili do Nového zámku na druhé straně Jevišovic. Posledním šlechtickým majitelem byla hrabě Larisch-Mönich, jemuž byl v roce 1945 konfiskován. Spravovala jej obec Jevišovice, od roku 1974 je pak správcem zámku Moravské zemské muzeum v Brně, které jej roku 1980 opravilo a umístilo sem některé svoje sbírky.

Expozice

• Historický vývoj Jevišovicka - Expozice seznamuje s historií Starého zámku a dokumentuje průběh rekonstrukčních prací. První tématický celek je věnován prehistorickému osídlení Jevišovicka, přičemž se hlavně opírá o bohaté nálezy z období neolitu a eneolitu (kultura jevišovická). Jsou zde připomenuty osoby dvou význačných moravských ercheologů Jaroslava Palliardiho a Františka Vildomce. Z éry středověku se v expozici zdůrazňuje hlavně atmosféra doby husitské, prezentované doklady akcentují úlohu Jevišovic jako jednoho z center husitství na Moravě. Mnohé exponáty dokládají také úroveň místních řemesel a přibližují postavení obyvatelstva v tehdejší společnosti. Závěrečná část je věnována vývoji obce a okolí v 19. a na počátku 20. století, připomenuta je i historie stavby blízké přehrady, nejstarší ve střední Evropě. Celá expozice končí rokem 1939.
• Depozitář lidového nábytku - Prezentované exponáty jsou ze sbírek Etnografického ústavu Moravského zemského muzea a dokládají nábytkové vybavení venkovských obydlí v 19. a 20. století. Mezi zajímavé exponáty patří malované truhly a lavice z Mohelny u Náměšti nad Oslavou a dále truhlice z moravskoslovenského pomezí. K pozoruhodným kusům patří i výtvarně působivý nábytek z Českomoravské vrchoviny, podkrkonoší, Orlických hor (malované truhly, skříně, spižní almárky). Vynikají i šatní skříně ze Znojemska z přelomu 18. a 19. století. Pozoruhodné jsou i police z Bučovicka, upoutá i rozmanitost vyřezávaných opěradel lidových židlí. Řada exponátů (truhly, skříně, postele) pocházejí z okolí Lince, Solnohradu a z Fríska.
• Depozitář historických hudebních nástrojů - V zámecké kapli jevišovického zámku je umístěno na 40 kusů klávesových hudebních nástrojů ze sbírek hudebního oddělení Moravského zemského muzea. Jsou zde zastoupeny jednak strunné klávesové nástroje (klavíry a jejich předchlůdci), jednak vzduchové (vahrany, harmonia). Návštěvnící zde mají m.j. i možnost spatřit klavír, na nějž hrával Janáčkův učitel Pavel Křížkovský. Vystaveny jsou zde i cembala a klavichordy. Mezi kuriozity lze počítat i dva malé cestovní klavírky používané bohatými urozenými dívkami. Zajímavé jsou i varhany brněnského stavitele Matouše Rozkoše z roku 1690. Jako raritu je zde možno spatřit terpodion, hudební nástroj z roku 1816 poháněný mechanikou ve stylu šlapacího šicího stroje, či klavirorganum (varhanový klavír) z počátku 19. století.
• Umění skalních maleb - Dlouhodobá výstava umístěná ve sklepních prostorách Starého zámku se skládá ze tří celků:
  - z replik jeskynních maleb mladopaleolitických lovců tzv. franko-kantabrijského stylu (Lascaux, Altamira pod.)
  - z replik skalních maleb a rytin z centrální Sahary (podklady byly získány v průběhu 10 výprav do libyjského Fezzanu a studijní cesty do saharského pohoří Tassili v jižním Alžírsku)
  - z replik skalních maleb severní Austrálie, jejich dokumentace byla pořízena v rámci expedice Moravského zemského muzea v roce 1969.
  Výstava čerpá z kolekce Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně, která vznikla v průběhu uplynulých 40 let, jako výsledek studijních cest a expedic prof. RNDr. Jana Jelínka, DrSc. V celé výstavě je prezentováno na 30 replik skalních maleb a rytin.