Horšovský Týn byl původně biskupský hrad založený před polovinou 13.století.
V roce 1547 vyhořel a byl přestaven v monumentální renesanční sídlo 
(Jan mladší Popel z Lobkovicz). V letech 1623–1945 v majetku Trauttmansdorffů.  
Od r. 1945 vlastní zámek stát.

Národní kulturní památka Státní hrad a zámek Horšovský Týn patří k nejvíce zpřístupněným objektům v České republice.

Do správy hradu a zámku Horšovský Týn patří též kostel Všech svatých v nedaleké obci Horšov a kostel sv. Anny na Vršíčku u Horšovského Týna.

  V nedalekém Horšově stával již ve 12. století opevněný biskupský dvorec, který asi v polovině 13. století přestal z fortifikačních důvodů vyhovovat požadavkům své doby. Proto byl na skalnatém ostrohu v blízké kupecké osadě zvané Týn - později Horšovský - jedním z pražských biskupů vystavěn opevněný raně gotický hrad kastelového typu. Ten je dnes patrný v interiérech, z nichž je nejcennější raně gotická kaple. Po husitských válkách hrad přechází z církevních rukou do rukou světských feudálů. Jako jedni z prvních šlechtických rodů sem přicházejí Ronšperkové, páni z nedalekých Poběžovic. Okolo roku 1535 toto panství získal od nich do svého držení významný český rod pánů z Lobkovicz.

    Prvním byl Jan mladší Popel z Lobkovicz, který zastával významné úřady v zemi a těšil se přízni krále Ferdinanda I. V roce 1547 vznikl ve městě rozsáhlý požár, který se rozšířil i na hrad a vážně jej poškodil. O tři roky později nechal Jan přestavět toto polorozbořené sídlo na zámek v novém, tehdy moderním renesančním slohu. V této podobě se zámek dochoval až do dnešní doby. Dědic Jana Popela syn Vilém byl odsouzen za účast na Stavovském povstání k trestu smrti a ke konfiskaci majetku. V roce 1623 panství koupil za nepatrný obnos jako levný pobělohorský konfiskát štýrský hrabě Maximilian Trauttmansdorff - císařský diplomat. Trauttmansdorffové vlastnili zámek více než 300 let až do roku 1945, kdy na základě Benešova dekretu správu nad ním převzal stát. Hrad a zámek Horšovský Týn je cenný tím, že po renesanční přestavbě v 16. století nebyl již později přestavován, až na drobné úpravy na zadním nádvoří při poslední rekonstrukci na konci 19. století.

    V roce 1996 byl celý areál pro svoji nesmírnou historickou hodnotu prohlášen Národní kulturní památkou. Do tohoto areálu patří nejen hlavní zámecká budova, ale i budova purkrabského paláce a téměř čtyřiceti hektarový přírodně krajinářský park s Glorietem, Loretánskou kaplí a Vdovským domem. Dnes se zámek řadí k nejvíce zpřístupněným památkovým objektům u nás: v hlavní sezóně nabízí návštěvníkům šest návštěvních okruhů s celkovou dobou prohlídky přes 5 hodin.

Zámecký park                                  

Původně renesanční zahrada, která byla v roce 1905 přebudována v přírodně krajinářský park o rozloze 40 ha. Zámecký park je volně přístupný z města.

gloriet

Původní gotická hláska přestavěna na vyhlídkovou věž.

loretánská kaple

Pravděpodobně první stavba tohoto druhu v Čechách. 

letohrádek

Dříve zvaný Vdovský dům, který se nachází v těsné blízkosti zámku.

V dolní části parku dominují dva rybníky, okolo kterých jsou upraveny cesty pro pěší.

 Zámecké místnosti

Zámecké bydlení od 16. století do počátku 20. století, salóny, taneční sál, knihovna, unikátní obrazová galerie českých panovníků. Časované vstupenky, prohlídka s průvodcem, doba prohlídky 60 min., prohlídky je možno řadit po 20 minutách pro max. 23 osob. 

jižní schodiště
Lovecké trofeje a grafiky.

velká renesanční hala
Portréty bývalých majitelů zámku rodiny Trauttmansdorffů,kulečníkový stůl francouzského typu z poloviny 18. století.

alkovna
Přípravna jídel s ukázkou cínového nádobí několika období. Ebenový sekretář, s palácovým efektem vytvořeným pomocí zrcadel, a tajnými zásuvkami. 

červený salón
Místnost odpočinkového charakteru vybavena francouzským rokokovým nábytkem, stropní freska "Adonis a Venuše", miniatury vídeňské školy, vzácný porcelán.

pánský salón
Salón se sbírkou 21 benátských vedut canalettovské školy, hráčský stolek francouzského typu "a la boule".

taneční sál
Rokoková výmalba sálu sloužícího k hudebním slavnostem, unikátní tangentový klavír. 

malá jídelna
Místnost pro stolování s technickou raritou v podobě původních, stále funkčních, Edisonových žárovek z roku 1906, ukázky stolování, skla a porcelánu.

malá renesanční hala 
Rodinná jídelna v zimním období, portréty členů rodiny Trauttmansdorffů.

zelený salón
Předměty orientálního původu nebo jejich evropské napodobeniny - čínský koberec, japonské výšivky.

knihovna
Knihovna s 15- ti tisíci svazky knih v různých jazycích, mnoha společenských okruhů. 

rytířský sál
Unikátní portrétní galerie postav českých panovníků.

salón grafiky
Grafiky mnoha technik a několika časových období, empírový nábytek.

východní schodiště
Lovecké trofeje a obrazy se zvířecími náměty.