Frýdecký zámek (hrad) - původní slezská pohraniční pevnost byla vystavěna snad na místech starší tvrze v polovině 14. století na popud těšínských knížat Piastovců.

Na sklonku 16. století byl hrad po požáru roku 1592 přestavěn Bruntálskými z Vrbna v renesanční zámek. Od roku 1637 náležel zámek Oppersdorfům. Za nich byly zcela přestavěny interiéry. Roku 1688 zámek vyhořel. Další úpravy trvaly po celé 18.století, kdy na zámku vládli Pražmové z Bílkova. V roce 1797 zámek i s panstvím odkoupili Habsburkové, kteří Frýdek vlastnili až do roku 1918, kdy byl celý jejich majetek zkonfiskován nově vzniklým Československým státem. Zámek se stal sídlem vlastivědného muzea a v současnosti je sídlem Muzea Beskyd ve Frýdku - Místku, které zde provozuje mnohé expozice, výstavy a společenské akce.

Historie frýdeckého zámku

Dnešní frýdecký zámek byl kdysi zeměpanským hradem, který založila těšínská knížata v polovině 14. století k ochraně zemské hranice s Moravou a obchodní cesty. Chránil i městečko Frýdek, které vznikalo. Počátky hradu a jeho podoba jsou zatím obestřeny tajemstvím. Hrad měl zřejmě patrovou budovu paláce s branou a padacím mostem přes pět metrů hluboký příkop, který vedl podél hradby okolo celého hradu. Hradba obíhala dnešní vnitřní obvod druhého nádvoří. Uvnitř byly různé dřevěné hospodářské budovy. V pohusitském období byla k původní o patro zvýšené budově dostavěna krátká jednopatrová křídla včetně dnešního Rytířského sálu, spojení pater obstarával přístavek schodiště (dnešní vedlejší). Výrazně byla vylepšena obrana – přistavěna vysunutá, asi věžová, brána (dnešní pokladna) a linie pozdně gotických opevnění.

Za Pernštejnů byla v 16. století dostavěna východní, západní a jižní renesanční křídla. V jižním křídle byla vybudována také podkovovitá kaple sv. Barbory s lomenými okny a oválnými světlíky. (Barbora – princezna s kalichem a hostií, s věží, ve které byla vězněna, a s mečem, kterým byla sťata.) Patrně Jiří z Lohova vystavěl na nádvoří okolo křídel otevřené renesanční arkády. Bruntálští z Vrbna zámek rovněž upravovali. Začali stavět budovy předzámčí na dnešním 1. nádvoří. Tím vyvrcholily renesanční úpravy, které začali Pernštejnové, a hrad se definitivně změnil v pohodlný renesanční zámek.

Budovy předzámčí vystavěl Jiří z Oppersdorfu, který kvůli nim vykoupil a zbořil některé měšťanské domy. Zasypáván byl i původní příkop s (už kamenným) mostem. Jiří opravil třicetiletou válkou zpustlý zámek, na starších základech vystavěl gloriet a ke kapli dostavěl sakristii. Zámek vlastnil od roku 1636 až do své smrti v roce 1651. Jeho výstavbu dodnes připomínají dva kamenné erby – jeden nad průjezdem předního křídla a druhý je zazděn na druhém nádvoří. Syn Jiřího – František Eusebius – na zámku odstraňoval vel-ké škody po požáru v roce 1688, kdy zámek s celým městem vyhořel. Památkou na úpravy Františka Eusebia zůstává krb z roku 1692 v opraveném Rytířském sále, který byl vyrovnán a zvýšen, přičemž vznikly nad okny světlíky.

Po smrti Františka zámek vlastnila jeho žena Anna Zuzana Beesová, po ní její dcera Marie Ludovika provdaná za hraběte Karla Štěpána hraběte Pražmu. Rod Pražmů pokračoval v opravách. Dostavěl průčelní věž a upravil kapli, která byla znovu vysvěcena roku 1719. Ve 30. letech 18. století bylo vystavěno Karolínou Františkou Pražmovou nové representační schodiště, velký krb v místnosti u arkýře. Jan Nepomuk Pražma prováděl hlavně interiérové úpravy. Za jeho správy byla pořízena rokoková kachlová kamna v několika místnostech, v předzámčí překlenul některé místnosti a čelnímu křídlu přidal patrovou arkádu. Vložil též chodbu do jižního křídla předzámčí, čímž propojil předzámčí s vlastním zámkem. Zmizely i zbytky hradního příkopu a část hradeb. Když prodal v roce 1797 zámek arcivévodkyni rakouské Marii Kristině, což byla dcera Marie Terezie, přešlo panství do rukou Habsburků. Zámek začal být více užíván ke správním a kancelářským účelům. Důležitý byl pro zámek vrchnostenský dvůr, který poskytoval hospodářské zázemí. Už od časů renesance zámek obklopovala zeleň a zahrady. Roku 1664 byla u zámku zmiňována ovocná zahrada a zahrada zvaná „Ráj“. V 19. století byla zahrada u zámku přeměněna na anglický park.

Větší novodobé úpravy zámku proběhly na přelomu 19. a 20. století za arcivévodů Albrechta a Bedřicha (Bezručův „Markýz Géro“). Historizující přestavba naštěstí nebyla realizována v plném rozsahu. Došlo k zvýšení obvodových zdí se čtvercovými průduchy, snížily se střechy západního a jižního křídla zámku a jejich pokrytí plechem, zbytek střech byl namísto barveného šindele pokryt pálenou taškou. Nárožní arkýře získaly historizující nástavby střech. Změněny byly také střechy předzámčí (které byly opatřeny množstvím vikýřů) a komíny se dočkaly ozdobných nástaveb. V Rytířském sále byly zazděny světlíky a na jejich místě vznikl ozdobný štukový vlys, do kterého byly umístěny erby slezské šlechty a města Těšína (vznikly po roce 1828). V některých místnostech byly obnoveny štukové stropy a representační místnosti obloženy dřevem.

V roce 1918 zámek zabral stát a umístil do něj úřady a kanceláře. Od roku 1923 až do 70. let v zámku sídlilo ředitelství Státních lesů a statků. Původní mobiliář byl částečně přemístěn a částečně rozkraden. V letech 1924 až 1934 byla v Rytířském sále první muzejní expozice. Od roku 1960 se muzeum (dnes Muzeum Beskyd Frýdek-Místek) vrací do prostor zámku a dochází k postupné opravě. Vznikají muzejní expozice a po rušivých účelových úpravách Státních lesů dochází k rehabilitaci zámecké budovy – odstraňování přístaveb, příček, vikýřů apod. V 80. letech byla udělána střecha vnitřního zámku, sjednotil se jeho vzhled a v 90. letech udělána nová fasáda. V roce 2003 byl po rekonstrukci otevřen Rytířský sál a letos (2004) byla dokončena oprava tzv. Zlatého salónku.

Záhadná studna stojí v zámeckém parku a má z ní vést tajná chodba. Ve skutečnosti se jedná o zámeckou lednici, kde v hlubokém sklepení bylo uloženo maso a zvěřina. Podle pověstí vedly ze zámku další tajné chodby k náměstí do rožního Wolfínského paláce, kde je dnes vinárna U erbu, směrem do údolí a k Mariánskému kostelu. Většina sklepení je dnes zasypána a na třech místech byly skutečně nalezeny únikové chodby, před zámkem a v dnešním parku.

Tajemné zjevení majitele

Záhadné kroky v kapli, mizení různých předmětů prapodivná znamení jsou přičítány údajnému duchovi Jiřího hraběte z Oppersdorfu, který v letech 1636-51 vlastnil frýdecké panství. Stupňoval útlak, náboženskou nesvobodu a odpíral měšťanům výsady, a za trest musí po smrti strašit na zámku. Přesná podoba není známa.

Kamenná vana

Má podobu velké kamenné nádoby ze zčernalého pískovce a stojí na zbytku hradby v zámeckém parku. Kolují o ní dohady, jedno z tvrzení uvádí, že šlo o nádobu užívanou k rituálním obřadům. Ve skutečnosti sloužila jako nádrž na vodu v zámeckém parku.

Ondráška

Je malá sklepní komora pod bočním schodištěm, se zamřížovaným okénkem. Podle tradice zde bylo vězení a k jeho obyvatelům patřil známý slezský zbojník Ondráš, kterému se odtud podařilo uprchnout. Nakonec byl Ondráš stejně zrazen a zabit svými druhy. Aby toho nebylo málo, jeho tělo bylo ještě rozčtvrceno a vystavováno na různých místech města (například před zámkem)