Osada Ctěnice spadá od r. 1950 do katastru obce Vinoř. 

V literatuře se uvádí nejstarší zmínka o vsi k r. 1235, kdy se připomíná Sulislav ze Ctimic ( Zulizlaus de Cztimich), jde však o s největší pravděpodobností o nepravou listinu ( podle mínění Augusta Sedláčka by mohlo jít také o Čimice). 

V privilegiu Řehoře X. z r. 1273 jsou Ctěnice uváděny jako zboží Strahovského kláštera, ve 14. století se dostávají do okruhu zemědělského podnikání pražských měšťanů. První zmínka o zdejší tvrzi pochází z r. 1372, kdy ji od Gery, vdovy po Volflinu Galmovi, koupil pražský měšťan Jan Zeiselmeister. Gotická tvrz, založená snad krátce předtím, měla pětiúhelníkový areál opevněný jednoduchou hradbou a příkopem a tvořil ji palác a hranolová věž s bránou.

V této době se ves nazývá nejčastěji jako Stěnice (ještě v berní rule r. 1654), r. 1396 i Scinice, od 16. století v dnešním znění Ctěnice (i když ještě na Müllerově mapě z r. 1720 Stienetitz a v 19. století také jako Čtěnice).

R. 1421 zabrala tvrz pražská obec a dala ji Martinu Zumbergerovi. Z r. 1435 pochází svědectví o Barboře ze Ctěnic a jejím někdejším manželu Jakubovi.

Od r. 1502 patřily Ctěnice Václavu Hrzánovi z Harasova, v držení tohoto rodu pak byly až do r. 1572.  Nejdříve statek r. 1520 zdědil jeho syn Adam a v roce 1544 pak Adamův syn Mikuláš - druhý syn Václav obdržel blízký Jenštejn. Mikuláš dal zřejmě kolem r. 1550 přestavět starou tvrz na renesanční zámek zřízením dalších traktů při hradební zdi s arkádami do nádvoří, a úpravou vstupní věže. Když pak před rokem 1565 zemřel, stal se poručníkem jeho nezletilých sirotků již zmíněný bratr Václav, ale sirotčí majetek spravoval zřejmě velmi nedbale. Proto musel po dosažení zletilosti Adamův syn Adam ves se zámkem nabídnout k prodeji.

Před r. 1572 pak koupil Ctěnice Petr Myška ze Žlunic, který je r. 1578 prodal Oldřichovi Hostakovskému z Arklebic, ten zemřel r. 1585 a zboží zdědil syn Trystram. Protože neměl potomky, rozpoutal se po jeho smrti spor mezi jeho starším bratrancem (rovněž Trystramem) a strýcem Jaroslavem Kaplířem ze Sulevic (matčiným bratrem). Spor nakonec v r. 1600 vyhrál Trystram a obratem ruky majetek prodal r. 1601 Kateřině Smiřická z Házmburka. Ta zemřela již r. 1604 a Ctěnice její dědic Jan Zbyněk Zajíc z Házmburka prodal Václavu Boryňovi ze Lhoty, v jehož rodě zůstaly do r. 1626, kdy jeho syn Jan vyměnil svůj dědický díl, do něhož Ctěnice připadly, s Adamem z Valdštejna za Budeničky. Valdštejnův syn Maxmilián je r. 1652 prodal Janovi Antonínovi Losy z Losintálu, který k nim navíc r. 1656 přikoupil i nedaleké Sluhy. V majetku rodu pak Ctěnice zůstaly až do r. 1781.

Do r. 1803 patřily potom Ctěnice Windischgrätzům, za nichž byl v 18. století renesanční zámek upraven ve stylu klasicizujícího baroka do dnešní podoby. Vstupní věž byla snížena o oktogonální část a zakončena tříbokým štítem s cibulovou střechou a lucernou. Zámecká budova je do nevelkého pětibokého nádvoří patrová, k okolnímu terénu dvoupatrová, krytá valbovou střechou. Vnější fasáda je členěna lizénami, do nádvoří jsou v přízemí slepé pilířové arkády. K vjezdu ve věži vede klenutý most přes příkop, který je dosud částečně zachován.

Od r. 1803 se majitelé Ctěnic často měnili. Od manželů Donátových je koupil Antonín z Hochbergu, který r. 1804 zvětšil statek o Goldberg, někdejší majetek kostela sv. Vojtěcha v Praze. Potom následoval r. 1808 Jan Antonín Hartman z Klarštejna, r. 1820 František Antonín Desfours, jehož dcera odkázala Ctěnice r. 1831 Josefíně ze Schwarzenberka a Gabriele z Ditrichštejna.

R. 1849 získaly Ctěnice nového majitele - velkopodnikatele a velkoobchodníka Alexandra Schöllera, který koupil celý majetek jako pozůstalost po hraběnce Aloisii Desfoursové. Rod Schöllerů znamenal v Rakousko-Uhersku významný ekonomický subjekt. V prvních letech po vzniku republiky se firma rozdělila na vídeňskou a pražskou akciovou společnost. Po 2. světové válce patřil celý objekt Státnímu statku hl. m. Prahy. Dnešním majitelem je PIS, která celý objekt rekonstruuje. V současné době je zde již otevřeno historické Muzeum kočárů a činnost provozuje i jezdecký oddíl.

Stavební vývoj

Tvrz přestavěná na zámek v rozlehlém areálu hospodářského dvora a zpustlého zámeckého parku, asi 1,5 km severozápadně od Vinoře.

První, ne zcela jistá zmínka o Ctěnicích pochází z r. 1235, v r. 1273 patřily Strahovskému klášteru. Nejstarší zpráva o tvrzi se vztahuje k r. 1372, kdy ji od vdovy po měšťanu Volflínu Galmovi kupuje jiný měšťan, Jan Zeiselmeister. Za husitských válek byla tvrz zabrána pražskou obcí (1421). Pro další vývoj bylo významné období v majetku Hrzánů z Harasova (1502 - 1572). Během 17.století se tu vystřídali Boryňové ze Lhoty, Valdštejnové a Losyové z Losinthalu, jimž Ctěnice patřily do r. 1781. Posledním významným rodem, který zasáhl do podoby sídla, byli Windischgrätzové (do počátku 19. století), kteří po smrti bezdětného Adama Filipa Losy (21. dubna 1781) zdědili.

Patrová stavba zámku má tvar nepravidelného pětiúhelníků a je tvořena křídly, která uzavírají nevelké nádvoří. V čele stojí mohutná vstupní věž, dvoupatrová, s nízkým trojúhelným štítem a barokní bání s lucernou. Vnější průčelí jsou směrem do příkopu opatřena vysokým šikmým soklem. Všechny fasády mají ploché pozdně barokní členění s lizénami, na věži a severní fasádě zámku jsou patrné zbytky psaníčkových sgrafit. Suterén pod severním křídlem je valeně klenutý, přístupný pozdně gotickým portálem. Zachoval se v něm gotický pilíř původního rovného stropu. Jinak jsou v interiérech valené klenby s výsečemi, plackové klenby a rovné stropy. Obvodová hradba, severní a jihovýchodní křídlo a věž jsou gotického původu. Ostatní křídla byla dostavěna při renesanční a pozdně barokní přestavbě. Ctěnice patří k dispozičně bohatším tvrzím druhé poloviny 14. století, věžová brána je nejspíše pozdně gotickým rozšířením.

Ctěnická středověká tvrz byla založena na severním výběžku táhlého ostrohu nad mělkým údolím potůčku, levým přítokem dnešního Vinořského potoka. Poloha v tomto níže položeném místě při okraji později vzniklého rozsáhlého hospodářského dvora byla dána možností napájet potokem zčásti uměle vytvořený hradební vodní příkop, vytesaný do pískovcového skalního podloží. Tvrz byla již od středověku chráněna mohutnou hranolovou věží zpevněnou kvádrovou nárožní armaturou. S dvořištěm byla původní tvrz spojena padacím mostem, později nahrazeným cihelným mostním obloukem přes příkop.

Zámecká křídla se rozkládají na nepravidelném půdorysu kolem centrálního dvora, terénní nerovnosti jsou vyrovnány suterény částečně tesanými do skalního podloží. Jádro nejstarší gotické tvrze lze lokalizovat především do suterénů severního křídla. Pozoruhodným detailem z tohoto období se jeví zachovaný kvádříkový pilíř pod sklepní klenbou, který nesl průvlak původního trámového stropu. Závažným nálezem během staveních prací je rovněž kruhová studna z kvádříků ve sklepě na jihovýchodě. Základní dispozice objektu a značná část konstrukcí pochází z pozdě gotické přestavby, kdy Ctěnice vlastnil rod Hrzánů z Harasova.

Renesanční epocha doplnila do pozdně gotické dispozice další příčky, byly změněny okenní otvory patrně tak, aby fasáda dostala pravidelný rytmus a konstrukční struktura vystoupila z hmoty stěn. Zásadním přínosem této epochy je výskyt mimořádně kvalitních renesančních maleb v prvním patře objektu, osazení kamenných ostění oken a provedení nových kleneb v přízemí a části suterénu.

Renesanční přestavba přiblížila původně gotickou tvrz reprezentačnímu zámeckému sídlu – architektonické členění a sgrafitová výzdoba všech průčelí, náročná malířská výzdoba interiérů a dochované umělecko řemeslné detaily.

V baroku byla z zásadě respektována dochovaná původní, v renesanci upravená, dispozice prvního patra. Byly změněny úrovně podlah a sníženy stropy a tím došlo i ke snížení nadpraží dveří. Zásadním přínosem barokního období je vybudování arkád a barokizace průčelí. Barokní arkády se segmentovými pasy na volutových konsolkách a polopilířích výrazně architektonicky obohatily starší stavbu. V prvním nadzemí se tím rozšířila původní renesanční dispozice o přízemí arkád, kde vznikly pravděpodobně obytné nebo správní místnosti zámku. Ve výzdobě interiérů se objevují hodnotné dobové malby. Dochovala se barokní štuková výzdoba stropů chodeb. Barokní epocha silně poznamenala interiéry přízemí a suterénu, velká část místností přízemí a část suterénu byla nově zaklenuta. Zvláště významné umělecké řemeslné detaily jsou kovářské a zámečnické práce (závěsy dveří, okenic, kování oken).

V první polovině 19. století byl upraven pokojík v podkroví, schodiště na půdu a v první patře bylo osazeno několik klasicistních dveří s dobovým kováním. Klasicistně byl též upraven nástup na hlavní schodiště v průjezdu. V přízemí došlo k doplnění příček pod klenby, dochovaná dispozice však byla v zásadě respektována.

Větší stavební úpravy přináleží konci druhé poloviny 19. století, osazení nových dveří s špaletových oken výrazně pozměnilo původní vzhled zámku. Nové byly i malby interiéru. Patrně v tomto období došlo i k zazdění arkád. Sklepní prostory zůstaly v tomto období prakticky nedotčeny.

Ve 20. století s výjimkou utilitárních úprav a drobných nevhodných vestaveb nemáme doloženy žádné významné stavební úpravy.

Součastnost

Stav před obnovou
Pozoruhodný zámecký areál vzniklý z původní středověké tvrze si zachoval téměř až do konce 20. století svojí původní hospodářskou funkci. Hospodářský dvůr ani vlastní zámek nebyly devastovány většími novodobými přestavbami, které změny využití takovýchto objektů obvykle přinášejí. Od vyvlastnění areálu po druhé světové válce však neprobíhala u budov ani parku pravidelná údržba. Objekty byly opravovány sporadicky jen když se stav přiblížil havárii. Na konci působení posledního zemědělsky hospodařícího subjektu – Státního statku Praha, hrozil areálu zámku díky naprosté devastaci bezprostřední zánik.

Obnova areálu
Péčí Pražské informační služby, které byl objekt v roce 1995 svěřen, byly jednotlivé objekty bývalého hospodářského dvora postupně opraveny a byly pro ně hledány nové funkce tak, aby vyvolávaly co nejméně stavebních zásahů. Nejvýznamnějším počinem byl návrat hospodářských zvířat do maštalí a využití prostor části bývalé stodoly a stájí k expozici kočárů.

Časově nejnáročnější bylo restaurování objektu vlastní zámecké budovy a rehabilitace zámeckého parku. Obnova průčelí směřovala po provedení průzkumu renesančních psaníčkových sgrafit a barokní vrstvy k rehabilitaci dochovaného pozdně klasicistního členění a barevnosti. Značná pozornost byla věnována opravě krovu, která musela splňovat jednak náročná památková kritéria a jednak požadavky statiky. Při opravě byly nalezeny malované prvky původních záklopových stropů vystavené v této expozici. Součásti malovaných stropů, které bylo možno ponechat na místě, zůstaly uloženy v pohledové skryté části stropních konstrukcí. Rehabilitace interiérů zámku byla zaměřena na očistění půdorysů, vybourání novodobých vestaveb a technických zařízení. Záměrem bylo zachování maximálního množství hodnotných architektonických a řemeslných prvků, které se v objektu zachovaly. Vzhledem k nenávratné ztrátě původního mobiliáře zámku po vyvlastnění majetku rodiny Schöllerů byl v interiérech kladen důraz na obnovu nástěnných maleb, které se v patře zámku zachovaly od období pozdní gotiky po konec 19. století. Pozdně gotické malby byly nalezeny jen fragmentárně, bohatě jsou však zastoupeny pozdně renesanční malířské dekorace v sálech a pozdně barokní alegorické figurální kompozice v patře věže.

Zámecký park je dokladem nenáročné zahradní úpravy formálního i krajinářského charakteru v duchu úprav 18. a 19. století. Rehabilitace parku byla řešena jako obnova bývalé formální, pravděpodobně užitkové zahrady a krajinářského přilehlého parku. Hlavní osa východ – západ je založena řadou jabloní bývalého sadu a křížena několika příčnými osami propojujícími pravidelnou část zahrady s částí krajinářskou. V závěru hlavní osy východ – západ je vysazen bosket čtvercového půdorysu formovaný starými odrůdami jabloní. Plocha terasy je vymezena na jižní straně stávající terénní hranou se zahradním altánem v závěru, na straně severní ohradní zdi parku a vloženou alejí z javorů klenů. V rámci rehabilitace parku byl kladen důraz na jednoduchost řešení, cestní sytém v duchu původní komunikační osy a doplněn drobnými stavbami. Nově byl osazen drobný mobiliář a nasvětlení hlavní komunikační osy. Dosadba dřevin je domácí provenience.

Zámek - expozice:

• 1. června 2004 byla otevřena v přízemí zámku malá expozice o historii a rekonstrukci zámku.
   

• od 28. května 2005 je zde otevřena stálá expozice "Za císaře pána...", Habsburkové v českých zemích, 1791 - 1914
  Expozice navazuje na výstavu Habsburské století, která se konala v roce 2004 v Clam-Gallasově paláci. Tvoří ji více než 300 exponátů, které byly zapůjčeny z různých depozitářů z celé země, nejvíce z Uměleckoprůmyslového muzea, Národní galerie a Národního muzea v Praze (obrazy, zbraně, terče, sošky, dýmky, skleničky a jiné předměty)
  Součástí expozice jsou také dvě pohyblivá dioramata. První z nich evokuje epizody z obrany Staroměstské mostecké věže během svatodušního povstání v červnu 1848, druhé zachycuje očekávanou avšak nikdy neuskutečněnou pražskou korunovaci Františka Josefa I.
   
  

  Malá expozice historie Vinoře

Pro veřejnost byla tato malá expozice o historii a současnosti Vinoře otevřena 1. června 2004. Ve dvou místnostech návštěvníky stručně seznamuje s bohatou historií dnešní městské části Praha-Vinoř.