Státní hrad a zámek Český Krumlov patří svou architektonickou úrovní, kulturní tradicí i svou rozlohou mezi nejvýznamnější památky středoevropské oblasti. V původní půdorysné dispozici, hmotové skladbě, interiérové instalaci i architektonickém detailu je dochován stavební vývoj od 14. do 19. století.

Monumentální komplex hradu a zámku Český Krumlov je situován na protáhlém skalním ostrohu, který z jihu obtéká řeka Vltava a na severní straně potok Polečnice. Hrad a zámek se hrdě tyčí nad drobnou renesanční a barokní měšťanskou architekturou přilehlého města. Město s velebně působícím kostelem svatého Víta spolu s komplexem hradu a zámku tvoří jedinečnou dominantu celého okolí. Jako drahocená perla je město Český Krumlov uloženo v kotlině obehnané masívem Blanského lesa na severu a zvlněným terénem šumavského předhůří na jihu a západě. Zámecký areál zahrnuje na 40 budov a palácových stavení, soustředěných kolem pěti zámeckých nádvoří, a na 11 hektarů zámecké zahrady, čímž se řadí mezi nejrozsáhlejší středoevropské zámecké komplexy.

Historie hradu a zámku Český Krumlov

Skalnaté návrší, které vybíhá vysoko nad koryto řeky Vltavy, bylo osídleno dávno před vznikem nejstarších částí dnešního hradu a zámku. Prvotní osídlení zámeckého návrší pochází z doby bronzové.

Název hradu Krumlov pocházel z latinského castrum Crumnau či staroněmeckého Crumbenowe, který charakterizuje konfiguraci terénu - krumben ouwe, tedy místo na křivé louce nebo na nivě.

Nejstarší zmínku o krumlovském hradu zřejmě učinil rakouský rytíř minnesänger Ulrich z Lichtensteina ve své básni "Der Frauendienst", která se datuje do doby mezi léty 1240 - 1242.

První písemná forma názvu Chrumbenowe se nachází v listině rakouského a štýrského vévody Otakara z roku 1253. Tehdy už byl Krumlov sídlem Vítka z Krumlova, člena významného šlechtického rodu Vítkovců. Přízvisko "Český" bylo ve spojení s Krumlovem užíváno od poloviny 15. století. 

Původní gotický hrad založili někdy před rokem 1250 páni z Krumlova, jedna z větví mocného rodu Vítkovců s erbovním znamením pětilisté růže.

V roce 1302 páni z Krumlova vymřeli a jejich majetek zdědili jejich příbuzní Rožmberkové. S jejich jménem a třemi staletími jejich vlády je spojena doba největšího rozkvětu města i hradu, který se za dobu vlády pánů z Rožmberka proměnil v honosnou renesanční rezidenci. V této době představoval vladaři rožmberského dominia přední osobnosti českéšlechty, vzdělané humanisty, mecenáše kultury a umění, schopné politiky, zaujímající nejvyšší zemské úřady v Království českém. Ve druhé polovině 16. století, za vlády Viléma z Rožmberka, se rod velmi zadlužil a to byl také hlavní důvod, proč Rožmberkové panství s hradem a zámkem prodali císaři Rudolfu II.

 Císař Ferdinand II. Habsburský věnoval královský majetek roku 1622 knížeti Janu Oldřichovi I. z Eggenberku, představiteli rakouského knížecího rodu. Až ve třetí generaci eggenberského rodu , zásluhou osobnosti knížete Jana Kristiána I. z Eggenberku, lze sledovat od 60. let 17. století intenzivnější hospodářský, stavební a umělecký ruch a zámek Český Krumlov se vymanil z provinční zaostalosti, hospodářské a umělecké stagnace po období třicetileté války. Kníže Jan Kristián I. z Eggenberku vytvořil z českokrumlovského zámku honosné a reprezentativní barokní sídlo.

Eggenberkové vymřeli bez potomků v roce 1719 a na Krumlov přišla nová dynastie - knížecí rod Schwarzenberků. Již ve druhé generaci tohoto rodu se projevila tvůrčí osobnost knížete Josefa Adama ze Schwarzenberku. Obratný a podnikavý hospodář a velký milovník umění se zasloužil o velkolepou přestavbu zámeckého areálu. Příklonem ke kultuře císařské rezidence ve Vídni byly stavební realizace i kulturní život na zámku obohaceny o kulturní podněty evropského významu. Již koncem 18. století a pak zejména v 19. století se projevila vleklá umělecká i ekonomická stagnace a po polovině 19. století zámek Český Krumlov ztratil roli hlavního rodového sídla krumlovsko-hlubocké větve Schwarzenberků a nebyl, ani ve 20. století, pravidelně obýván.

V roce 1947 byl schwarzenberský majetek, včetně Českého Krumlova, převeden do českého zemského vlastnictví a po zrušení zemského zřízení se od roku 1950 stal majetkem Československého státu.

V roce 1963 bylo historické centrum vyhlášeno městskou památkovou rezervací, v roce 1989 byl zámecký areál vyhlášen národní kulturní památkou a v roce 1992 byl celý historický komplex zapsán na prestižní Seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

V posledních letech dochází v celém zámeckém areálu k rozsáhlé stavební obnově jednotlivých objektů areálu a k významným restaurátorským pracím. Průběžně postupují práce na obnově zámeckých interiérů a exteriérů, které umožňují postupné rozšiřování nabídky služeb pro návštěvníky zámku.

V současné době jsou návštěvníkům zpřístupněny I. a II. prohlídková trasa s autenticky zařízenými interiéry ze 16., 18. a 19. století, válcová zámecká věž s vyhlídkovým ochozem, unikátní zámecké barokní divadlo, zámecké lapidárium, Mezinárodní ateliér keramického designu v prostorách Václavských sklepů, Galerie české kultury v Máselnici, Galerie Doxa ve Sloupové síni a tematické výstavy ze zámeckých depozitárních fondů umístěné v budově Mincovny.

Podrobné informace o návštěvní době jednotlivých provozů a cenový výměr vstupného pro rok 2008 viz Návštěvní doba a Vstupné, informace o prohlídkových trasách viz Prohlídkové trasy, informace o možnostech využití zámeckých prostor a dalších službách v areálu hradu a zámku Český Krumlov viz Pronájmy prostor. 

Hluboký příkop je sklenut kamenným mostem, který byl zřízen na místě původního dřevěného padacího mostu v roce 1647. V polovině 18. století byly parapetní zdi mostu osazeny sochami Panny Marie a sv. Josefa. Od 16. století jsou v Medvědím příkopu na zámku Český Krumlov chováni medvědi jako živoucí doklad domnělé příbuznosti pánů z Rožmberka s italským rodem Orsini. Nad kamenným ostěním brány jsou osazeny znaky Viléma z Rožmberka (1535-1592), Jana Antonína I. z Eggenberku (1610-1649) a jeho manželky Marie Anny Braniborské (1609- 1680).

Dnešní II. nádvoří je prostorem původního tzv. Dolního hradu se souborem objektů: Hrádek s věží, Novým purkrabstvím, Mincovnou a Máselnicí. Terén nádvoří byl upraven do dnešní podoby někdy kolem roku 1640, ve středověku se zřejmě jednalo o málo zastavěný prostor fungující jako opevnění mezi Dolním a Horním hradem. Až ve 2. polovině 16. století, za velkorysé přestavby krumlovského hradu na reprezentativní zámecké sídlo, byl prostor obestavěn dalšími budovami.

Nejstarším a nejvýznamnějším stavebním útvarem je budova tzv. Hrádku se zámeckou věží (Zámek č. p. 59 - Hrádek, Zámek č. p. 59 - Zámecká věž). V levém rohu nádvoří jsou schody k tomuto objektu, který je v podobě mohutné válcové věže s palácovým stavením připomínán již v 1. polovině 13. století. Za vlády Viléma z Rožmberka provedl architekt Baldassare Maggi z Arogna kolem roku 1580 celkovou přestavbu raně gotického hrádku a strohý gotický palác byl přestavěn na renesanční obytný dům. Věž byla rovněž upravena a v posledním patře zřízen arkádový ochoz. K roku 1591 malíř Bartoloměj Beránek - Jelínek, pokryl zámeckou věž a Hrádek malbami s figurálními a architektonickými motivy. Po otevření makovice dne 22.8.1991 se na základě nalezených dokumentů podařilo upřesnit data stavebních etap v letech 1690, 1794 a 1947. Současné restaurátorské a rekonstrukční práce směřují k rehabilitaci renesančního architektonického rozvrhu věže a Hrádku, který je v některých částech stále ještě patrný, popřípadě se skrývá pod omítkou z 19. století.

Zmíněná stavební aktivita Baldassara Maggiho z Arogna zaznamenává kolem roku 1578 výstavbu tzv. Nového purkrabství (Zámek č. p. 59 - Nové purkrabství), které ze dvou stran - severní a východní - uzavřelo prostor II. nádvoří. Budova s dvoukřídlou pravoúhlou dispozicí je postavena na velkoryse klenutých sklepích (délka 48 m, výška 4,6 m, šířka 8,5 m) a takovýto sklepní prostor nemá, s výjimkou Pražského hradu, v české zámecké architektuře obdoby. Ve sklepích s východem do Rejdiště byly původně konírny, v dalším traktu menších sklepů bylo do roku 1803 vězení, které sousedilo s prostorami pro medvědy. Přízemí a patro budovy bylo využito původně pro administrativní provoz zámku, dnes je v patře nad průjezdem umístěna zámecká knihovna obsahující na 40 000 svazků krásné i naučné literatury, shromážděné za poslední čtyři staletí. Ve větším severním křídle bývala v letech 1800 až 1850 jedna z prvních odborných zemědělských škol v Čechách. Nyní jsou zde umístěny kanceláře a depozitáře pobočky Státního oblastního archivu s velkým množstvím písemností od 2. poloviny 13. století až do současnosti. Prostory v přízemí byly kromě jiného užívány jako kasárna knížecí granátnické Schwarzenberské gardy, která zde působila od roku 1742 do roku 1949. Čtyři děla z let 1608, 1644 a 1870 jsou pozůstatkem po zámecké gardě. Chiaroscurové, původně renesanční malby fasády, provedené patrně pod vedením Gabriela de Blonde ve 2. polovině 16. století, byly obnovovány v letech 1842 a 1908.

Kašna na II. nádvoří zámku Český Krumlov je datována rokem 1641 a její osazení zřejmě souviselo s úpravou terénu nádvoří.

Vstup na Horní hrad totiž znesnadňoval druhý hradní příkop; v gotickém období byl řešen schodišťovou věží, která byla spojena s palácem dřevěným mostem v patře. Jádro této gotické schodišťové věže dnes tvoří objekt Máselnice (Zámek č. p. 59 - Máselnice), která po renesanční úpravě sloužila k výrobě másla a ke zpracování mléčných výrobků pro potřeby zámecké kuchyně. Současná sgrafitová fasáda budovy byla opravena v roce 1989. V letech 1575 byl přístup k Hornímu hradu rozšířen do dnešní podoby (Chodba spojující II. a III nádvoří zámku Český Krumlov), přičemž padací most byl zrušen v polovině 17. století.

a upraveném a místy otesaném skalním masivu jsou pod nádvořím vícepodlažní klenuté sklepy, stavěné jako spolehlivý základ pro zdi palácových stavení, které dosahují výšky až několika desítek metrů. Interiéry tří pater zámeckých sklepů s výstavou keramické tvorby jsou zpřístupněny návštěvníkům.

VI. Zámecká zahrada v Českém Krumlově

V roce 1719 přešlo českokrumlovské panství na více než dvě stě let do držení rodu Schwarzenbergů. Za jejich vlády doznala zahrada největšího uměleckého růstu a byla také obohacena stavbou zámecké jízdárny. Zahrada prošla řadou úprav odrážejících dobový vkus. V její podobě se výrazně projevily vlivy rokoka, klasicismu, romantismu i historismu. Podrobný přehled historického vývoje českokrumlovské zámecké zahrady lze nalézt na internetových stránkách

Popis jednotlivých částí zámecké zahrady

Letní jízdárna, jak napovídá její název, sloužila k výcviku jízdy na koni. V sousedství se nachází budova tzv. Zimní jízdárny, jež byla používána především v zimě a za nepříznivého počasí. Jízdárna byla postavena v letech 1744 - 1746 ve stylu vídeňského rokoka podle plánů architekta Andrey Altomonta.

Nad Letní jízdárnou se zdvihá třetí zahradní terasa, na níž se od založení zahrady nacházela tzv. Knížecí květinová zahrada. Dnes se nazývá Dolní parter a jeho současná podoba je výsledkem rekonstrukce provedené v letech 1969 - 1978. Evokuje vzhled původní rokokové zahrady s květinovými záhony ve tvarech dobových módních ornamentů - palmet a stuh. Nad květinovým dekorem vévodí prostoru staleté duby a především čtyři mohutné exempláře červenolistých buků.

Dolní parter uzavírá kulisa travnatého svahu, jenž je bohatě architektonicky dekorován balustrádou s dvaceti kamennými vázami, čtyřmi sochami puttů a monumentální fontánou. Čtyřúrovňová kaskádová fontána je oživena sochami vodních božstev, nymf, plastikami ryb a žab. Stavba fontány proběhla po roce 1750 podle návrhu architekta vídeňského Andrey Altomonta za spolupráce Jana Antonína Zinnera, tehdejšího inspektora schwarzenberských knížecích zahrad. Sochařská výzdoba z mušlového vápence byla provedena sochařem Matyášem Griesslerem.V letech 1996 – 1998 byla fontána restaurována.

Nad kaskádovou fontánou začíná čtvrtá terasa, Horní zahrada. Jestliže se ve vzhledu Dolního parteru výrazně uplatňuje ornament květinových záhonů, v Horní zahradě v dojmu převažují malebné skupiny vzrostlých stromů. Dodávají této části zahrady volnější romantickou atmosféru, připomínající zahradní úpravu ve stylu krajinářského parku. Partie u zámeckého rybníka mají místy až charakter lesa. Přesto je z půdorysu cest a dochovaných staveb patrná ještě původní barokní kompoziční osnova. Zahrada se i zde rozvíjí do hloubky víceméně symetricky podél hlavní kompoziční osy v jednotlivých čtvercových plochách, vymezených příčnými cestami. Čtverce byly původně řešeny ve formě parterů, bludišť nebo různě ztvárněných bosketů. V Horní zahradě na první pohled upoutá novodobá konstrukce otáčivého hlediště, které za letních nocí umožňuje prožít mimořádný zážitek divadelního představení ve volné přírodě. V současné době je řešena otázka vhodnosti další existence této experimentální scény z 2. poloviny 20. století v kompozičním centru raně barokní zámecké zahrady.          

Stranou od hlavní cesty a v sousedství konstrukce otáčivého hlediště leží rokokový letohrádek Bellaria, jedna z nejhodnotnějších staveb svého druhu v Čechách. Původní stavba zahradního pavilonu zde stála již v roce 1692, prošla různými úpravami a její dodnes dochovanou rokokovou tvář jí vtiskl ve 2. polovině 18. století architekt Andrea Altomonte.

V podzemním patře letohrádku se nachází barokní kuchyně, místnost s mašinerií tzv. „kouzelného stolku“ a dále umělá jeskyně - grotta. Její stěny pokryl Matthias André štukovou výzdobou, do níž zasadil také tisíce lastur škeblí, perlorodek říčních, úlomků skel a zrcátek. Stěny sálů v obou horních patrech pokrývají nástěnné malby Františka Jakuba Prokyše.

V  jídelně je dodnes dochován tzv. "kouzelný stolek" s výtahem na jídlo, zhotovený v roce 1746. Letohrádek Bellaria je v současnosti pro návštěvníky nepřístupný.

Další zajímavou stavbou, jež se v zámecké zahradě nalézá, je tzv. Hudební pavilon. Tento drobný dřevěný altán je jedinou dnes existující součástí bývalého čtvercového bludiště. O stáří pavilonu svědčí nástropní freska s alegoriemi jednotlivých ročních období vymalovaná opět malířem Prokyšem v roce 1752.

Hlavní osová cesta zahrady vede mezi dvěma čtvercovými lesíky - tzv. boskety až k zámeckému rybníku. Tato vodní nádrž čtvercového půdorysu se rozkládá na nejvyšším místě zahrady. Uprostřed rybníka je malý ostrov, v jehož středu bývala v minulosti fontána s vysokým vodotryskem. Stejně jako v minulosti i dnes romantická atmosféra zákoutí v okolí zámeckého rybníka láká k procházce lipovými alejemi a k pozorování vodních ptáků. Nabízí také odpočinek ve stínu na lavičkách pro ty, kdo došli při svém putování až na tato místa na konci rozlehlého zámeckého areálu a zámecké zahrady.