Uherské Hradiště (německy Ungarisch Hradisch, maďarsky Magyarhradis) je město na jihovýchodě Moravy ve Zlínském kraji založené 15. října roku 1257českým králem Přemyslem Otakarem II. Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka - regionu, proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, dobrým vínem, překrásnými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola v regionu.

Geografie

Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178 - 180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně od místní části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n.m. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 ha. K 31. březnu 2005 žilo ve všech městských čtvrtích (centrum, Mařatice, Rybárny, Jarošov, Míkovice, Sady, Vésky) celkem 26 280 obyvatel. Z tohoto počtu bylo 13 792 žen a 12 488 mužů. Aglomerační jednotka skýtá na 51 900 obyvatel (2006).^[zdroj?]

Historie

Pravěk a Velkomoravská aglomerace

Území města bylo osídleno už ve starší době kamenné a patří k nejstarším sídelním oblastem České republiky. Vedla těmito místy moravská část jantarové cesty Krakov-Morava-Vídeň, nyní znovuobjevena jako "lákadlo" pro zvýšení turistického ruchu, vedla ve vertikále od severu k jihu a uherská cesta v horizontále od západu k východu. V 8. a 9. století byl na této křižovatce vytvořen ostrovní pevnostní systém. Tři neobydlené ostrovy řeky Moravy byly na počátku 9. století osídleny Slovany. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple, jejíž patronem byl sv. Jiří. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy. Archeologický průzkum narozdíl od velkomoravské lokality Mikulčice však ztěžuje současná zástavba, stejně jako v Kyjově či Hodoníně.

Abú Omar ibn Rusty z Isfahán a kníže Svatopluk na Špitálkách

Na území současného Uherského Hradiště, jeho části Sady, až po aglomerace Starého Města se rozkládalo pravděpodobně centrum oblasti, kde byla soustředěna mocenská správa, řemeslná produkce, obchod a náboženské objekty tehdejší kultury. Pravděpodobně vzhledem k výhodám říčního terénu, ostrovní situaci, nebyly nalezeny stopy žádného specifického mohutného opevnění, které by potvrzovalo teorii, že se jednalo o centrum velkomoravské říše Veligrad. Popis Veligradu a životního stylu tehdejších Moravanů nám skrývá spis z Britského Muzea v Londýně, Tyto informace zachytila skupina arabských resp. perských kupců a připisují se kupci jménem Abú Omar ibn Rusta z Isfahánu (rok patrně 912 až 913, Abú Omar ibn Rusta z Isfahánu:„Kniha vzácných drahokamů“. Jediný exemplář, British Museum (sign Add 23478))[32]. Jeho zpráva vypráví o městě nezvyklém a odlišném od všech měst té doby. Překlad jeho zprávy má řadu verzí, vzhledem k historickému posunu významu řady slov, a objevováním nových odborných metod je vlastně stále ve vývoji,

první verze od Havlíka, např: „Nejvznešenější a nejčelnější je mezi nimi ten, jemuž říkají vládce vládců a nazývají ho Svatopluk... Město, ve kterém sídlí, se nazývá Džrwáb. V každém měsíci se v něm konají po tři dny trhy a při nich nakupují a prodávají. V jejich zemi vládne tak tuhá zima, že lidé si musí vykopat obydlí pod zemí, která přikryjí střechou ze dřeva podobně jako u křesťanských kostelů..."

jedna z posledních verzí: "... v jejich zemi vládne Veligrad, úplně vykopané město,ve kterém bydlí džrwáb. A mají v ní trh v měsíci (kalendářním) tři dny kromě toho, co dojí z mléka. A má hradby (záštity) výborné, nedobytné neobvyklé (vzácné). (On) je nazýván vládce vládců, nejstarší syn a proto král (málik)"

Kvůli výkladu názvu Džrwáb existují úvahy o kozáckém nebo íránském původu Svatopluka, tedy především proto, že pil kumys.[33], i když tato teorie vzbuzovala vždy úsměv a pochyby, potvrzuje ji stále více současná genetická genealogie, kdy haploskupina R1a "Haplogroup R1a" (Y-DNA) je zastoupena u Kašmírských panditů 72% a téměř přes 40% (nejvíce mimo Kašmír) ji nalézáme právě v České republice. Vysoká čísla jsou také u Poláků, Chorvatů, u Slováků jsou nižší, patrně vlivem pozdějších tatarských či tureckých nájezdů.

Staré Město, Sady, Cyril a Metoděj

Akropole Starého Města je však mladšího data než Omar Rustův Veligrad, stejně jako Nitranská, kam se umisťuje sídlo Pribiny, které ale stále ještě nebylo nalezeno. Také Valy u Mikulčic nejsou nijak rozsáhlé či specificky opevněné sídlo, spíše kulturní náboženské centrum s množstvím kostelů (cca 12). Do míst Špitálek v uherskohradišťských Sadech se klade domnělý hrob knížete Svatopluka ^[1] Do této oblasti se také umisťuje působení věrozvěstů Cyrila a Metoděje ze Soluně. Jejich povolání neslo politicko-náboženské důvody jako ochrana před vlivem franckých kněží a posílení vztahů s Byzancí ^[2]. Pravděpodobně nebyli první, kdo pokřtil tyto kraje, ale přinesli písmo hlaholice a cyrilice a dílo Proglas, které mohlo vzniknout už v Makedonii či Bulharsku. Povolal je kníže Rostislav a centrem jejich působení bylo pravděpodobně nějaké velké velkomoravské město. Dodnes není známo, kde mohli působit, jelikož teorií o centru Velké Moravy je velké množství. Hrob Metoděje nebyl dosud objeven, filozof Konstantin zemřel v italském klášteře pod jménem Kyrillos. Většina dnešních velkomoravských památek byla objevena v 60. letech 20. století a kupř. prof. Galuška přichází stále s novými objevy. Pravděpodobně byla nejdůležitější tato místa: Mikulčice, palác velmože, 12 kostelů, Staré Město obchodní centrum, křižovatka důležitých cest, Uherské Hradiště Sady, kde mohl být jakýsi klášter či snad "arcibiskupská" bazilika. Současná velehradská bazilika nemá s Velkou Moravou nic společného, vznikla až ve 12. století a je románského původu. Po zániku Velkomoravské říše význam této oblasti pominul. ^[3]Čech, které byly bezpečnějším místem, kde byli jediným nebezpečím Lučané a kde se nemuseli obávat povodní a útoku avarských kmenů, torie a vychází z biologické podobnosti lebky přemyslovského Bořivoje a Svatopluka. ^[4] Aktuální je nyní teorie, že se moravská knížata přesunula západněji do

Veligrad: v současné době je také populární teorie o umístění Veligradu do kráteru Náklo poblíž "moravské sahary" u Hodonína ^[5] teorie je zajímavá především pro představu místa s častými výrony plynů a petroleje, které při hoření mohly působit fascinujícím dojmem. Zpráva o možné erupci metanu u Metodějova stolce je v Theofylaktově díle „Život sv. Klimenta, biskupa Bulharů“, z roku 885:* „ zatřásl Bůh zemí a rozevřel ji. Zazněl hukot. Zatřásli se obyvatelé Města, běželi k vladaři a děli:.“Co se děje?“… atd." Nálezy ovšem nepotvrdily v krajině nijak hojné stopy po osídlení. Přisuzuje se to těžbe lignitu, zemědělské činnosti atd. I kdyby materiál, ale byl později použit k budování okolních měst, pravděpodobně by si krajina stopy tak rozsáhlé civilizace pamatovala.

Hypotetický Veligrad: Valy u Mikulčic, Staré Město u Uherského Hradiště, Hodonín, Kyjov, Znojmo, Náklo, Pohansko u Břeclavi. U slovenských historiků: Nitra, Děvín, Trenčín, Bratislavský hrad.

Středověk

Založení města Opat Hartlib a Přemysl Otakar II.

V polovině 13. století se východní Morava ocitla pod nepřátelskými nájezdy, trpělo obyvatelstvo i nedaleký klášter na Velehradě. Klášter vznikl ve 13. století, kdy jej založil cisterciácký řád. Právě z tohoto kláštera se opat Hartlib obrátil na panovníka, prostředníkem byl olomoucký biskup s prosbou o ochranu území. Olomoucký biskup Bruno a královští rádci vybrali ostrov s kaplí sv. Jiří k založení pevnosti. Král Přemysl Otakar II. poté 15. října 1257velehradského kláštera. Má ochraňovat konvent i zemskou hranici. Na ostrově v té době bylo jen několik rybářských chatrčí. Město dostalo proto název Nový Velehrad, ten byl poprvé použit v roce 1258. dosvědčuje listinou, že město je založeno na ostrově, jenž je v majetku

Názvy: Nový Velehrad, Radisch, Uherské Hradiště, Slovácké Hradiště

Již na konci 13. století bylo od Nového Velehradu upuštěno. V roce 1294 je pojmenován Hradištěm. Ale název byl často komolen v historických pramenech se uvádí jako např. Hradisst, Hradisscze. Z českého názvu vznikl latinský či německý Radisch. "Uherské Hradiště" se poprvé objevilo v roce 1587. Na konci 17. a v 18. století se objevoval tento přívlastek častěji. V padesátých letech 20. století se uvažovalo o přejmenování na "Slovácké Hradiště", přívlastek Uherský zněl pro novou dobu jaksi zastarale. Ale roku 1957 při oslavě 700 let od založení města byl veřejností tvar "Slovácké Hradiště" zamítnut. K přejmenování došlo pouze u Zlína na Gottwaldov od roku 1949 do roku 1989 a dříve u obce Vnorovy, kde se používala i verze "Znorovy". V roce 1924, byla uzákoněna platnost pouze jednoho z názvů a to termínu písemně staršího Vnorovy.^[6]

Středověký půdorys

Splávek

Město má dodnes dvě náměstí, která byla umístěna na dvou oddělených ostrovech, již při založení. Dělil je úzký potok či strouha, několik metrů široký kanál, nazývaný Splávek, tekl dnešní ulicí "Na Splávku" přes Zelný trh, Prostřední ulici, poté dvorem radnice a zahradou farního kostela ze 13. století zasvěceným Panně Marii, poté opouštěl město. Jeho znázornění je dobře viditelné na starých rytinách města. Současný kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází až z poloviny 18. století, původní byl poničen na konci třicetileté války.

Dvě náměstí

Po svém založení bylo město osídleno obyvateli dvou přilehlých trhových obcí - Kunovic a Starého Města. Obě tyto skupiny si postavily své náměstí:

• Kunovjané mají Hlavní náměstí, jehož název vydržel až do roku 1955, poté Gottwaldovo, od roku 1990 Masarykovo náměstí, na kterém stál kostel sv. Jiří. Jeho pozůstatky jsou skryty pod dlažbou.
• Staroměšťané náměstí Mariánské s Mariánským morovým sloupem.

Obě náměstí byla posléze spojena Prostřední ulicí, která byla velmi úzká, aby se dala snadno přehradit, jelikož mezi dvěma etniky vznikaly často šarvátky a boje.

Stará radnice

Uprostřed Prostřední ulice byla za několik let, v roce 1296, z dvou původních měšťanských domů postavena Stará radnice. Ta je dnes nejlépe zachovanou stavbou města. Radnice vznikla spojením dvou domů, starší levý dům má gotickou dispozici, renesanční část je střed průjezdu a horní síň v patře (dnes restaurace). Mladší dům má raně barokní dispozici. Oba domy jsou propojeny barokním portálem v zadní části průjezdu. Radnice byla přestavěna na konci 15. a počátkem 16. století, další úpravy byly provedeny v 18. a 19. století. Poslední rozsáhlá rekonstrukce pochází z roku 1995. Radnice sloužila svému účelu až do devadesátých let 19. století, kdy byla postavena na Palackém náměstí nová. Dnes radnice sídlí na Masarykově náměstí. Věž radnice je dnes nakloněna o několik stupňů do ulice a říká se jí "slovácká Pisa", což není zcela ironické, jelikož technika staveb na pískových sedimentech řeky Moravy byla ve středověku převzata z laguny italských Benátek a spočívala v zavrtání dlouhých dřevěných kmenů dubu, borovice, smrku či sosny do pískového podloží. Dřevo bylo v té době hojně rozšířené a tuto technologii v Itálii realizovali často řemeslníci vyrábějící lodě. Více o této technologii je na tomto webu, v Angličtine: ^[7]

Uherská cesta

Během středověku byla stará obchodní cesta do Uher přeložena, aby procházela městem. Za mostem přes Moravu procházela Staroměstskou bránou na Mariánské náměstí poté na Hlavní náměstí, dnes Masarykovo, kde se stáčela do dnešní Havlíčkovy ulice. Pozůstatkem této cesty je fakt, že se Havlíčkova ulice napojuje na Masarykovo náměstí také pod neobvyklým úhlem 45-ti stupňů místo pravoúhlého jak je ve středověku obvyklé poté Kunovickou bránou opouštěla město a pokračovala směrem k Vlárskému průsmyku.

Pevnost

Opevnění města bylo zpočátku dřevěné, později více fortifikační asi od poloviny 14. století bylo započato se stavbou kamenných hradeb, po skončení česko-uherských válek na konci 15. století byla pevnost přebudována. Existovalo několik bran. Dochovala se "Shořelá" dnes nazývaná Matyášova. Tvrdí se o ní, že je tak nízká, aby v ní každý musel sklonit hlavu. Také Matyáš Korvín musel sklonit před městem hlavu a darovat rytíře do znaku za udatnost při obraně pevnosti během česko-uherské války. Uherské Hradiště bylo dobyto za svoji historii jen jednou a to Prusy roku 1742.

Kaple sv. Alžběty

Nejstarší stavbou ve městě je kaple sv. Alžběty, která byla odsvěcena za vlády Josefa II. a sloužila také jako hostinec či sklad. Po rozsáhlé opravě v roce 1995 je z ní lékárna.

Dům U Slunce

Jediná zachovalá renesanční stavba je Dům U Slunce z roku 1578 s renesančním podloubím vysokým 5,5 metru. Takový byl tehdejší stavební předpis, aby jím mohl projet plně naložený vůz. Sloužil jako skladiště soli. Vedlejší podloubí u sousední lékárny je jen estetická úprava přestavby domu z 19. století.

Františkánský klášter

Ve městě byly dva řády Františkáni a Jezuité. Františkánský klášter byl založen roku 1490 Janem Filipcem. Velkou hodnotu má jeho refektář. Dnes v budově nalezneme archiv okresu.

Jezuité

Jezuitské budovy na Masarykově náměstí se skládají z farního kostela sv. Františka Xaverského, jezuitské koleje a gymnázia s divadelním sálem tzv. Reduta. Postavil jej Jan Jeroným Canevallo v letech 1670 - 1685. Projekt vytvořil Jan Dominik Orsi. Hlavní oltářní obraz je Křest indického prince sv. Františkem Xaverským autor Jan Jiří Heinsch z roku 1689. V bočních kaplích patří k nejcennějším barokní obrazy (autorem Ignác Raab), či plastiky (sochařem Ondřej Schweigel). Kostel podobně jako benátské kostely stojí na dřevěném "roštu" z borovice, v padesátých letech 20. století byla k pilířům spuštěna sonda a technologický průzkum potvrdil, že se dřevo nalézá v bezvadném stavu. Na Palackého náměstí stojí barokní kaple sv. Šebestiána postavená roku 1715 městskou posádkou jako výraz díků za odvrácení morové epidemie.

Lékárna U zlaté koruny

Barokní Lékárna U zlaté koruny sloužila svému účelu již od konce 17. století. Ve druhé čtvrtině 18. století byly dva původní měšťanské domy, stojící na tomto místě, barokně přestavěny. V roce 1884 byla spojeny pseudorenasanční fasádou se sgrafitovou výzdobou, autorem byl Josef Schaniak. V interiéru se dochovala původní nástropní freska (Josef Ignác Sadler), doplněná štukaturou pocházející z poloviny 18. stololetí.

Dům U Sovy

Mariánské náměstí č. 46. Jedná se o starý barokní dům. Název U Sovy není původní a pochází až z devadesátých let 20. století. V Uherském Hradišti se neoznačovaly domy tvary U něčeho. Jedná se pravděpodobně o licenci evokující spíše starou Prahu. Na štítech byla často jen datace ukrytá do textu. Bývalo běžné, že text skrýval rok vyhotovení památky a byl umístěn na portálu nad vchodem do objektu.

Sídelní město Uherské Hradiště

Mezi lety 1348 a 1860 bylo sídlem kraje. Prvními obyvateli města po jeho založení byli osadníci z přilehlých vesnic Staré Město a Kunovice. Tyto obce byly v letech 1954-1960 a 1972-1990 součástí Uherského Hradiště. Dnes jsou Staré Město a Kunovice samostatnými obcemi, roku 1997 povýšenými na města.

19. století

Funkce pevnosti byla zrušena v roce 1782, ale až od čtyřicátých let 19. století expanduje městská zástavba mimo staré hradby. V roce 1842 byla vybudována tzv. Severní dráha císaře Ferdinanda z Vídně do Přerova a Olomouce. Radní města odmítli vedení trati krajským městem a trať byla přeložena do blízkosti obce Staré Město. V regionu vládl duch národního obrození. 16. května 1848 byly položeny základní kameny Národního divadla. Bylo jich celkem 20 a jedním z nich byl i pískovcový kámen z hradu Buchlova.

Koncem 19. století byla postavena řada významných budov:

• krajský soud s věznicí roku 1880 na místě staré pošty a zbrojnice
• nová radnice na náměstí F. Palackého
• budova Gymnázia otevřena v roce 1884, která získala podobu zlaté kapličky
• pravděpodobně ve zřizovací komisi stále vládl obrozenecký duch, v letech 1892 až 1897 byl vybudován firmou Nekvasil Justiční palác, nyní Umělecko - průmyslová škola
• v letech 1883 – 1886 byla vybudována tzv. Vlárská dráha z Brna na Slovensko, až nyní se dostává vytvořením spojky mezi Kunovicemi a Starým Městem železnice i do Uherského Hradiště.

Dalším ekonomickým prohřeškem radnice bylo odmítnutí prodeje pozemků ke stavbě továrny firmě Baťa. Její majitel Tomáš Baťa se stěhuje definitivně do vesničky Zlín, dekret žádosti je vystaven v Muzeu Tomáše Bati. Baťův první obchod byl otevřen v Prostřední ulici, dnes stále obchod s obuví. Baťova ševcovská dynastie působila v Uherském Hradišti šest generací.^[8]

20. století

Zemská nemocnice

Roku 1923 je vybudována Zemská nemocnice. Již roku 1907 městská rada rozhodla o výstavbě nemocnice, nákladem 340 000 K podle návrhu zemského architekta J. Karáska, ale stavbu zdržel odpor obyvatelstva dané čtvrti, kde měla být vybudována. Ve městě byl zřízen první špitál sv. Alžběty roku 1362 a byl financován z milodarů. V roce 1727 bylo zvýšeno počet lůžek z osmi na dvanáct a roku 1797 krajský hejtman Ignác z Bevieru zřídil další dvě postele. Na počátku 19. století se špitál začal měnit v nemocnici. První nemocnici zřídil majitel Leopold I. Berchtold v lisovně oleje na svém buchlovském panství a měla 12 lůžek. V roce 1807 otevřel velkou nemocnici o 52 lůžkách na svém zámku v Buchlovicích, měla jednoho lékaře, jednoho duchovního, 2 ošetřovatele a 18 lůžek pro přestárlé. Přijímal nejen místní, ale i pocestné, mimo tedy duševně nemocné a epileptiky, také pohlavně nemocní měli omezení - byli přijati pouze při první nákaze. V letech 1875 - 1899 usiluje městská rada o založení zemské nemocnice. ^[9]

První světová válka

15. – 16. září 1908 se na zámku v Buchlovicích uskutečnila diplomatická schůzka, která dále vyústila v tzv. Buchlovickou dohodu. Sešli se zde k jednání rakousko-uherský ministr zahraničních věcí Aloise Lexa z Aehrenthalu a ruský ministr Alexandr Petrovič Izvolský. Předmětem jednání bylo napětí na Balkáně. Ministr Aehrenthal potřeboval souhlas Ruska k anexi Bosny a Hercegoviny. Výsledkem bylo obsazení Bosny Rakouskem dne 6. října 1908. Hostitel jednajících ministrů, byl majitel buchlovického zámku Leopold II. Berchtold, později nahradil Aehrenthala ve funkci ministra zahraničních věcí Rakouska - Uherska od 17. 2. 1912 do 13. 1. 1915, kdy podal demisi. Jeho podpis byl pod ultimátem, jež bylo roku 1914 zasláno Srbsku. Jeho odmítnutím poté vypukla I. světová válka. V roce 1915 odstoupil z funkce. Po skončení světové války se nemohl dlouho na své panství vrátit. Hájil se tím, že ultimátum podepsal jako ministr zahraničních věcí. Byla mu kladena za vinu protislovanská politika a rozpoutání světové války. Měl úředně zakázáno trvale pobývat na území Československé republiky. Návrat k majetku mu byl umožněn až po splnění podmínek, které mu nadiktovala místní samospráva jako vyplatit odškodné válečným vdovám a sirotkům, spolufinancování železniční trati do Morkovic atd. Československým občanem se však stát nesměl. Panství spravoval jeho syn Alois Berchtold. Poslední léta života strávil na zámku Peresznye u Šoproně v Maďarsku, kde také roku 1942 zemřel. Po smrti zdědil panství Alois Berchtold, který po druhé světové válce a zestátnění panství se odstěhoval do Vídně. ^[10] Buchlovice navštíl ještě jednou na jaře roku 1968 a byl překvapen údržbou a stavem parku.^[11]

První republika 1918 - 1939

V roce 1925 založil ing. Ludvík Kirchner ve Starém Městě továrnu na mýdlom mazivo a laky. Po roce 1948 byla znárodněna a dostala název Barvy a laky, n.p, dnes Colorlak, a.s. Hospodářské, kulturní i politické centrum kraje se přesouvá postupně stále více do Zlína. Zlín navštívil starosta Chicaga Antonín Čermák, zahájen je zde Zlínský filmový festival, pořádají se automobilové závody, realizuje se vybudování Baťova kanálu a další činností podnikatelské rodiny Baťů odsouvá Uherské Hradiště do pozice úřednického města. Přesto se daří v architektuře města navazovat na umělecké trendy avantgardy jako byl rondokubismus a funkcionalismus, ktere ve městě vytvářely protipól vkusu Eklekticismu a neostylům vilek např. Svatováclavská ulice, vila stavitele Šupky atd. Své návrhy ve městě realizovali architekti jako Bohuslav Fuchs nebo Vladimír Zákrejs. V roce 1937 poté Adolf Liebscher[34]. Na konc. 30-tých let bylo ze strategických důvodů rozhodnuto přemístit část výroby letadel ze západních a středních Čech do obce Kunovice a vznikla zde tak nová tradice leteckého průmyslu a nový průmyslový komplex. V roce 1936 vznikl tak v Kunovicích pobočný závod pražské letecké továrny Avia. Záborem Rakouska Hitlerem se však tento strategický plán minul účinkem. realizuje největší funkcionalistickou stavbu, Infekční pavilón v prostorách nemocnice. Za zmínku stojí také dynamická funkcionalistická cukrárna na nám. Svobody v Kunovicích, dnes MIC

Druhá světová válka

Židovská komunita

Vlastní ulici mají hradiští Židé zmíněnu již roku 1342, dřívější Židovská, dnes nese název Františkánská. Za husitských válek byl zřízen vlastní hřbitov za městskými hradbami, vpravo za Staroměstskou bránou. Vyhnáni byli Židé z města poprvé v roce 1514 a odešli do okolních obcí (Uherský Brod, Uherský Ostroh a Bzenec). Vstup jim byl povolen pouze na jarmarky za 7 krejcarů. Od poloviny 18. stol. byl Židům zakázán vstup do města jen v neděli a o svátcích, jinak mohli do města vstoupit za poplatek 17-ti krejcarů. Po roce 1848 se směli Židé opět vrátit. Žilo zde 17 rodin, které měly 67 členů a byla založena dokonce veřejná košer kuchyně. Byla povolena i spolková činnost v rámci organizace Spolek občanských záležitostí. Roku 1892 se Spolek pro občanské záležitosti pozměnil na náboženskou obec. Počátkem 80. let 19. stol. byl znovuobnoven starý hřbitov v Derfli, dnes Sady a téhož roku byli zvoleni první židovští zástupci do rady města. První synagoga byla postavena roku 1875 za 18 tis. zlatých v pseudomaurském slohu s rozetovým oknem a 27. září byla vysvěcena rabínem Mühmsamem z Bzenecké diaspory. Byla jediným zástupcem neevropské architektury v Uherském Hradišti. Roku 1904 byla přistavěna kopule. Od počátku 20. stol. směly židovské děti chodit do českých škol. I přes značný rozvoj židovské obce nikdy nedosáhli Židé v Uherském Hradišti vlastní samosprávy. 7. října 1939 byl vyhotoven nacisty seznam 325 Židů žijících ve městě, následně byly odvezeni do Terezína. Po jejich transportu byl zničen i hřbitov transportérem německé armády. Zachránilo se několik náhrobků, které dnes tvoří součást památníku v Sadech.

Obrana Národa

Po nacistické okupaci v březnu 1939 v Uh. Hradišti vzniklo nejprve oblastní a poté krajské vojenské velitelství ilegální organizace, která později přijala název Obrana národa. Současné vznikaly místní a okresní složky, na př. v Kroměříži, kde se hned v prvních dnech okupace utvořila jedna z prvních buněk, kterou vedl pplk. Ludvík Svoboda.

Založena byla v roce 1939 z podnětu bývalého legionáře Františka Šlerky, který do ní zapojil i občany ze sousedních vesnic, Františka Hrabala,Jana Essendera, Josefa Staška a Vojtěcha Šupku. Později byl kontaktován Ferdinand Pípal a ustanoven jako vedoucí skupiny Míkovice. Zdravotní službu vedl dr. Jan Vignaiti, primář zemské nemocnice v Uh. Hradišti.

V únoru 1940 byla zatčena první skupina členů a spolupracovníků, je vyslýchána gestapem a a odvezena do věznic a koncentračních táborů např. František Šlérka, Tomáš Sedlář a velitel skupiny Podolí, Bedřich Hofman, řídící učitel. Již před tím je dne 24. prosince 1939 byl zatčen plk. gšt. Lysák, nástupce gen. Slunečka v oblastním velení. Později 24. března 1941 je gestapem zatčen také velitel skupiny Vésky František Hrabal a poté i velitel skupiny Popovice František Kryštof.

Poté následuje zásah 23. a 24. dubna 1941. Po tyto dva dny sváželo gestapo do věznice v Uherském Hradišti odhalené odbojové pracovníky z okolních obcí. Skupina byla tímto dnem rozbita, na její síť později navázala skupina iniciovaná západním výsadkem z operace Carbon. Zadržení byly převezeni na brněnské Kaunicovy koleje, poté do věznice Mírov a do Vratislavi. František Hrabal zemřel. František Kryštof byl odsouzen na sedm let, František Šácha, Antonín Malina z Podolí na šest let, Josef Křivák také na šest let, Bohumil Vlachynský čtyři roky, František Tichoň, J. Essender a J. Stašek tři roky. Josef Křivák žádal zmírnění trestu, zdůvodňoval žádost tím, že za první světové války byl Rakouskem vyznamenán velkou stříbrnou medailí a křížem za chrabrost ve službách Rakouska. Trest museli nastoupit v koncentračních táborech Brieg a Verl.

Ztráty Obrany národa byly vysoké, jen z jihomoravského kraje: z 830 účastníků bylo 122 popraveno, 93 umučeno, 8 padlo v přímém boji, 317 vězněno v koncentračních táborech. Pouze 244 osob, tedy čtvrtina zůstalo i na svobodě, ušetřeno věznění. 19. srpna 1942 v 5 hodin ráno bylo popraveno ve věznici Plötzensee v intervalu tří minut pět českých důstojníku z vedení Obrany národa generál Bohuslav Všetička, plk. gšt. Ladislav Kotík, skpt. Čestmír Jelínek, kpt. Jaroslav Gardavský a plk. Josef Kohoutek.^[12]

Na její činnost později navázala skupina organizovaná výsadkem z operace CARBON. S Obranou národa spolupracovaly různé spolky, tělovýchovné spolky Sokol, Orel, DTJ členové okresní a obecní samosprávy, zaměstnanci pošt a železnic, policie, četnictva a finanční stráže, organizace dobrovolců z let 1918—1919 a hasičstvo. Dělníci ze zbrojních podniků, zaměstnanci nemocnice atd. ^[13]

Činnost: Ničení vojenských transportů, poškozování letištního zařízení (Baťov), sabotáže při výrobě zbraní (Vsetín), především kulometů, požáry sena a slámy, byly získávány cenné informace vojensko-politického a hospodářského rázu.

R.A.F.

Na konci 3O. let byla přesunuta výroba firmy Avia ze strategických důvodů do obce Kunovice. Po mnichovském obsazení pohraničí a poté po obsazení druhé republiky, se několik občanů z Uherského Hradiště a okolí rozhodlo bojovat proti nacismu v zahraničí. Dostali se přes Polsko do Francie, po její kapitulaci byli evakuováni od 10. května do 22. června r. 1940 z přístavu Le Havre do Anglie. Tam se již formovaly československé stíhací perutě 310 a 312, poté bombardovací peruť 311. První byla založena slavná 310. stíhací peruť a to již 12. července 1940 v Duxfordu, do které nastoupili již zkušení českoslovenští piloti, kteří se účastnili leteckých bojů ve Francii a Polsku ^[14] , poté v srpnu r. 1940 byla založena 311. bombardovací peruť a v září téhož roku 312. peruť ^[15] Do Anglie odcházeli také dobrovolníci tzv. jižní cestou přes Maďarsko do Rumunska, poté lodí z Rumunska na blízký východ, kde vstupovali poté přímo do britské armády v Palestině či Egyptě.

310. československá stíhací peruť RAF

bojeschopnou uznána 17. 8. 1940, vyzbrojena byla letouny Hawker Hurricane Mk. IA později Hawker Hurricane Mk. IIA. Do bojů zasahovala nad jižní Anglií a také ji neminula slavná Bitva o Británii. V této bitvě jim velela legenda anglického letectva, beznohý stihač R. S. Bader. Výjmečná byla fakty: nejdéle působila ve svazku RAF 5 let, sestřelila 54 a 1/2 jistých plus 4 střely V-1, 20 sestřelů pravděpodobných a 32 poškozených stíhaču Luftwaffe. Zahynulo 31 jejich pilotů.

KAŇOVSKÝ Rostislav /létal pod pseudonymem KENNEDY/, F/Lt, 787848 (131111), 310 Sqdn, por./R/plk.

• 10/05/19, Buchlovice /Uherské Hradiště/ , Pilot

ŠTĚRBA Jan, Cpl, 787121 , 310 Sqdn, rtm./R/pplk.

• 06/09/12, Kunovice /Uherské Hradiště/ , Fitter II E

311. československá bombardovací peruť RAF

Vyzbrojena letouny Vickers Wellington Mk IA. 10. září 1940 bombardovala nádraží v Bruselu, 23. září 1940 bombardovaly její tři letouny Berlín, v době od 10.září 1940 do 25. dubna 1942 uskutečnila 1029 bojových vzletů za 152 operačních dní. Napadla : 77 cílů, z toho některé opakovaně, svrhla: 1310 tun bomb, sestřelila: 3 potvrznené a 1 pravděpodobný setřel nočních stíhačů. Na jaře 1942 převedena ke Coastal Command, kde se účastnila ochrany pobřeží, útokům na německé ponorky a lodě, podpoře bojů nad Atlantikem.

DANĚK František, Sgt, 788201 , 311 Sqdn, rtn./R/mjr.

• 03/12/19, Dolní Němčí /Uherské Hradiště/ , Air Gunner

HOLUB Josef, Sgt, 787835 , 311 Sqdn, ppor./R/pplk.

• 25/05/21, Staré Hutě /Uherské Hradiště/, WOP/AG † 15/07/42

NOŽIČKA Antonín AFC, W/O, 787605 , 311 Sqdn, Depot, prap.

• 22/01/17, Kostelany n. Moravou /Uh. Hradiště/ , Pilot, Airfield Controller

PECEN Antonín /PECKHAM/, W/O, 788231 , 311 Sqdn, rtm./R/plk.

• 17/06/21, Kunovice /Uherské Hradiště/ Wireless Mechanic/AG, létal pod pseudonymem Tony Peckham, pilot Avie Kunovice.

PŠURNÝ František, Sgt, 787102 , 311 Sqdn, rtm./R/pplk.

• 25/01/16, Kvačice /Uherské Hradiště/ , Fitter - Flight Engineer

ŠÁCHA Stanislav, W/O, 788322 , 311 Sqdn, rtn.asp./R/pplk.

• 12/09/21, Derfle /Uherské Hradiště/, Wireless Operator † 02/01/86

312. československá stíhací peruť RAF

Hlavní její činností byla ochrana konvojů, tvořili jí převážně zkušení piloti, kteří se účastnily již bojů ve Francii či Polsku. Používali letouny Hawker Hurricane Mk. I. Její skóre: 14 potvrzených, 9 pravděpodobných a 16 poškozených stíhačů Luftwaffe.

BÜCHLER Emil, Cpl, 788073 , 312 Sqdn, rtn.* 09/05/07, Břestek /Uherské Hradiště/, Clerk
MELICHÁREK Vojtěch, Ing., Sgt, 788618 , Depot, svob.asp./R/pplk.

• 03/04/18, Javorovec /Uherské Hradiště/ , Pilot † 26/07/97

HÁNA Klement, LAC, 788218 , 312 Sqdn, čet./R/mjr.

• 01/06/13, Stupava /Uherské Hradiště/ , Instrument Mechanic † 13/10/91

Britský ministerský předseda Winston Churchill o jejich nasazení prohlásil lehce "werichovsky" 21. srpna 1940: " Never in the field of human conflict was so much owed by so many to so few. (Prolonged cheers.) All hearts go out to the fighter pilots, whose brilliant actions we see with our own eyes day after day but we must never forget that all the time, night after night, month after month, our bomber squadrons travel far into Germany, find their targets in the darkness by the highest navigational skill, aims their attacks, often under the heaviest fire, often at serious loss, with deliberate, careful precision, and inflict shattering blows upon the whole of the technical and war-making structure of the Nazi power. (Cheers.), ^[16]

Volně přeloženo: "Nikdy ještě v historii lidských bojů nebyla taková mnohá spousta vděku od takové spousty mnohých dlužna takové spoustě nemnohým (potlesk) všichni vidíme na vlastní oči den za dnem jak ve výjímečných soubojích, na které nesmíme nikdy zapomenout, noc za nocí, měsíc za měsícem naše bombardovací perutě(bomber squadrons) letí hluboko do Německa, hledají v temné noci s těmi nejlepšími schopnostmi navigátorů cíle svých útoků, ocitají se v těžké palbě, mají často vážné ztráty, ale s promyšlenou pečlivostí rozbíjejí celou technickou a válkuplodící mašinérii nacistické zvůle.(potlesk)".

Jejich zásluhou je odvrácení nacistického Německa od invaze do Británie v rámci Operace Seelöwe a poškozování průmyslového porýní a porůří, páteře německého průmyslu.

Operace Carbon

V roce 1944, v noci ze 12. na 13. dubna v době spojeneckého náletu, seskočila v lese Rudníčku u Ratíškovic skupina 4 parašutistů. Po nalezení zbytků padáků na stromech protektorátními četníky bylo zalarmováno německé vojsko, to obsadilo a prohledalo celý les, ale nikoho nenašlo. Až po válce se místní dozvěděli, že se jednalo o seskok skupiny Carbon.Skupina CARBON se skládala ze čtyř mužů, kteří prodělali speciální parašutistický výcvik ve Velké Británii.

Velitel skupiny:

František Bogataj. Narodil se v Uherském Ostrohu dne 21. března 1913. Absolvoval důstojnickou školu a jako voják rozpuštěné československé armády se v roce 1939 přidal k odbojové skupině Obrana národa jako velitel uherskoostrožského oddílu. Při první vlně zatýkání r. 1940 uprchl přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Francie, poté do Anglie, kde spolu s několika dalšími Čechy absolvoval výcvik parašutisty.

Josef Vanc, narozený 4. února 1915, rovněž důstojník bývalé československé armády, který po březnu 1939 emigroval do Francie, kde působil v tvořící se 1. čs. divizi. Po pádu Francie však uprchl do Velké Británie, kde prošel parašutistickým výcvikem.

František Kobzík, narozený 22. března 1914, který po absolvování základní vojenské služby odešel podobně jako Vanc do Francie a následně do Velké Británie, kde společně prodělali výcvik.

Jaroslav Šperl ze skupiny byl nejmladší, narodil se 7. listopadu 1919 v Praze. Jako jediný neprošel ani základní vojenskou službou, s armádou se setkal až ve Francii.Ve Velké Británii se mu dostalo parašutistického výcviku. ^[17]

Skupina byla po špatném seskoku rozptýlena a jen Vanc s Kobzík postupovali společně. U Rudic nedaleko Uherského Brodu byli objeveni a udáni majitelem domu, kde se skrývali. 7. května 1944 po obklíčení gestapem se zastřelili. Kobzík prý nejprve zastřelil raněného Vance, až potom sebe.^[18]

Hlavními úkoly kupiny CARBON: zpravodajská činnost a příprava ploch pro shozy materiálu, případně organizování osob pro spolupráci. Ve vhodném okamžiku také zahájit otevřený boj s okupanty, ale až ve chvíli, kdy bude fronta již nablízku, takže neměla pouze činnost zpravodajskou.

Popovické skupině CARBON velel Josef Konečný, kunovické skupině CARBON, velel parašutista Jaroslav Šperl. 31. ledna 1945 byla odhalena a v lesní chatě v Hlubočku toho dne zahynulo sedm partyzánů. 3 Rusové – Michail Ušakov, M. Jakob(přezdívka Jaška Jakob), Michail Farina – a čtyři Čechoslováci – Emil Flaks, Josef Guryča, Karel Sojeba a Karel Hezog ^[19] K uctění jejich památky byl dříve pořádán branný závod poručíka Ušakova, tzv. „Ušakovova stezka“.