Poděbrady jsou lázeňské město a obec s rozšířenou působností v okrese Nymburk. Leží v úrodné polabské nížině na řece Labi, necelých 50 km východně od Prahy u dálnice D11. Město se nachází v nadmořské výšce 184–190 m n. m.

Poděbrady mají přes 13 tisíc obyvatel a zhruba stejný počet lázeňských pacientů a turistů město každoročně navštíví. Zdejší městská památková zóna, vyhlášená v roce 1992, chrání jak historické jádro města, tak i přilehlou lázeňskou čtvrť. Poděbrady jsou známy návštěvníkům především jako klidné lázeňské město s mnoha památkami.

Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Poděbrad.

Archeologické nálezy

Příhodná poloha dnešního města na návrší nad řekou byla využívána už zemědělci v mladém paleolitu. Významné bylo i osídlení doby bronzové, sídelní a hrobové nálezy patří kulturám mohylové a lužické. V prostoru dnešní Husovy ulice byly nalezeny pozůstatky osídlení bylanské kultury. Významné jsou i části sídel a vrstvy z doby laténské a především pozůstatky rozsáhlého sídliště ze starší i mladší doby římské, nalezené na dnešním Jiřího náměstí. Došlo také k četným nálezům římských mincí.^[1]

Středověk

V místě dnešních Poděbrad vedla v raném středověku důležitá obchodní trasa, tzv. „Kladská cesta“, která měla vliv na zdější osídlení. Kladská cesta, vedoucí od Prahy a Sadské směrem k Hradci Králové a pokračující až do Slezska a dnešního Polska, zdejším brodem (v místě dnešní ulice Na Vinici) překračovala řeku Labe. Raně středověké osídlení se pak nacházelo přibližně 2 km jihovýchodně od dnešního centra, v místě dnešní radiostanice.

V písemných pramenech se Poděbrady poprvé objevují koncem 12. století, přičemž název města je obvykle spojován s polohou dřívějšího osídlení „pode brody“. Ve druhé polovině 13. století získal obec český král Přemysl Otakar II. a v letech 1262–1268 nechal v její blízkosti postavit kamenný vodní hrad (který byl později přebudován na zámek). Původní osada poté postupně zanikla, protože lidé přesídlili do blízkosti hradu. Za vlády krále Václava II. význam poděbradského hradu upadal a král Jan Lucemburský celé panství několikrát zastavil.

Největšího rozkvětu dosáhlo panství za pánů z Kunštátu, kteří tu vládli v letech 1347–1495 (například přebudovali hrad, nechali vybudovat Sánský kanál a základ poděbradské rybniční soustavy). Z tohoto rodu pocházel i slavný „husitský král“ Jiří z Poděbrad, jenž byl korunován v roce 1458. Roku 1472 jím byly Poděbrady povýšeny na město, obdržely četná práva a byl jim udělen městský znak. Jiřímu z Poděbrad je přisuzována i stavba městského opevnění se třemi branami.

Novověk

V letech 1495–1839 bylo poděbradské panství spravováno královskou komorou (s výjimkou období, kdy bylo panství zastaveno). Pro Ferdinanda I. Habsburského se poděbradské panství stalo oblíbeným loveckým revírem. Proto zde také roku 1538 založil oboru pro chov daňků. Také zdejší hrad byl v letech 1548–1582 přestavěn na renesanční zámek.

Podobně jako pro mnoho dalších měst, utrpěly Poděbrady značné škody během vpádů švédských a saských vojsk za třicetileté války. Obrovské škody způsobyl také velký požár z roku 1681, po kterém byly při obnově města zasypány příkopy a rozebráno městské opevnění. Až do poloviny 18. století pak město stagnovalo. V té době o zámek projevila zájem císařovna Marie Terezie, která ho nechala v letech 1752–1757 barokně přestavět a několikrát zde i pobývala. V roce 1840 koupil poděbradské panství vídeňský bankéř Jiří Sina. Natrvalo se zde usídlila jeho vnučka Chariclea Ypsilanti s chotěm Filipem Arnoštem Hohenlohe z Schillingfürstu, kteří byli posledními vlastníky panství (vlastnili ho v letech 1885–1912).

 19.–20. století

V 19. století byla přes město postavena železnice, stalo se i důležitým uzlem císařských silnic a vzniklo tu i několik průmyslových podniků. Počet obyvatel rostl a přibývaly i nové čtvrti. Důležitým mezníkem v historii města byl objev uhličité minerální vody na nádvoří zámku v roce 1905. V roce 1908 byly založeny lázně, které měly velký vliv na rozvoj města.

Současnost

Lázeňství

Podrobnější informace naleznete v článku Lázně Poděbrady.

Prvním lazeňským objektem v Poděbradech byly železité lázně na Zálabí, v blízkosti vedle havířského kostelíčka. Byly otevřeny v 1. polovině 17. století, ale přestože v roce 1830 zde byl vystavěn zděný lázeňský dům, lázně zůstaly malé a v roce 1937 zanikly.

Počátek moderního lázeňství v Poděbradech se datuje k roku 1905, kdy tehdejší majitelé panství a zámku nechali vrtat studnu na zámeckém nádvoří. Z hloubky 96,7 m vytryskl silný pramen kalné železité vody nevhodné k pití. Je označován jako Bülowův pramen. V roce 1907 už byly vyvrtány tři veřejné prameny (Bülowův, Hohenlohe a Charicléa).

Už 5. června 1908 královéhradecký biskup Doubrava vysvětil nově založené poděbradské lázně. V červnu 1910 Knížecí lázně odkoupilo město a dalo navrtat další prameny, takže počátkem 20. let tu bylo 12 zřídel a v roce 1930 již 16. V roce 1919 lázně od města převzala nově vznikla akciová společnost.

Díky profesoru dr. Václavu Libenskému, pražskému kardiologu, se Poděbrady specializovaly na léčbu nemocí srdce a oběhového ústrojí. V současnosti mají Lázně Poděbrady kapacitu přibližně 710 lůžek.^[3]

Přírodní poměry

Poloha

Město leží v rovinaté krajině polabské nížiny, která je málo zalesněná a intenzivně zemědělsky užívaná. Město se rozkládá na obou březích řeky Labe a to v nadmořské výšce 184–190 m n. m. V okolí města se nacházejí pouze tři kopce, kterými jsou Oškobrh (285 m n. m.), Chotuc (254 m n. m.) a kopec Sadský (213 m n. m.). Za zdymadlem se nachází slepé rameno Labe zvané Skupice (pozůstatek toku Labe před regulací) a dále směrem na Libici nad Cidlinou je národní přírodní rezervace Libický luh, jež je pozůstatkem lužných lesů, které byly v minulosti v celé oblasti. Větší lesní celky se nacházejí právě především mezi Libicí nad Cidlinou a Velkým Osekem. Menší lesy pak leží především podél řeky Labe, například les Bor, nacházející se jižně od města.

Polabí má poměrně teplé podnebí. Průměrná roční teplota je zde 9 °C. Jaro začíná poměrně brzy (obvykle v polovině dubna) a zima nastupuje později. Nejstudenější bývá měsíc leden, kdy jsou časté mrazy a inverzní mlha. Trvalejší sněhová pokrývka není obvyklá. Průměrný roční úhrn srážek je nízký.^[4]

Přírodní zajímavosti v okolí

V okolí Poděbrad se nachází tyto národní přírodní rezervace a přírodní památky: NPR Libický luh, NPR Žehuňská obora a Žehuňský rybník, PP Písečný přesyp u Osečka, PP Báň, PP Vinný vrch

Územní vývoj

Rozloha města je celkem 3369,7 ha. Poděbrady tvoří celkem pět katastrálních území. K. ú. Poděbrady (1353,39 ha), k. ú. Polabec (256,34 ha), k. ú. Velké Zboží (493,31 ha), k. ú. Kluk (868,25 ha) a k. ú. Přední Lhota (398,35 ha).^[2]

Těžiště osídlení se původně nacházelo v oblasti dnešní radiostanice. Po vybudování hradu se přeneslo do jeho blízkosti, přičemž jeho rozsah byl dám i existencí městského opevnění, vybudovaného za Jiřího z Poděbrad a zbořeného koncem 17. století. Nový rozvoj města nastal v polovině 18. století. Východně od kostela Povýšení sv. Kříže vznikla nová čtvrť Bělidla a na jižní straně vysušeného Předměstského rybníka vznikla čtvrť Hráz. Rozrůstalo se také Nymburské předměstí. Po vzniku lázní se město rozrůstalo směrem k železniční trati a za ní vyrostla nová místní část Žižkov. Tyto čtvrti moderního zahradního města byly budovány podle regulačníhio plánu architekta Františka Jandy.

Části města

• Poděbrady
• Poděbrady-Nymburské Předměstí
• Poděbrady-Žižkovo Předměstí
• Poděbrady-Malé Zboží
• Poděbrady-Koutecká Čtvrť

Významné památky, prostory a stavby

Podrobnější informace naleznete v článku Architektura v Poděbradech.

Jiřího náměstí

Kromě zámku Jiřího náměstí dominuje pomník Jiřího z Poděbrad od sochaře Bohuslava Schnircha, která patří k vrcholům české monumentální plastiky 19. století. Na náměstí stojí také Mariánský sloup z roku 1765, postavený na památku morové epidemie z roku 1714. Budova občanské záložny byla dokončena v roce 1899. Renesanční stará radnice je dnes sídlem městské knihovny, zatímco současná radnice byla vystavěna v roce 1906 v novorenesančním slohu.

Zámek

Na místě dnešního zámku Poděbrady byl nejprve postaven dřevěný, ve 13. století přestavěný na kamenný hrad s vodními příkopy. Ten byl v letech 1548–1582 přestavěn na renesanční zámek. Poslední zásadní přestavba, byla v letech 1751–1758 provedena v barokním stylu. Z původního gotického hradu se dochovala hlavní věž „Hláska“ a hradní kaple, ve které je dnes památník.

Lázeňský park

Poděbrady mají i svůj krásný lázeňský park, který vede od náměstí až k funkcionalistické nádražní budově z roku 1932, která je také jedním z architektonických skvostů a vůbec první funkcionalistickým nádražím v Čechách. V parku se nachází známé květinové hodiny, poblíž kterých stojí kontroverzní trpaslík odbíjející čas. Spory vyvolává současná podoba květinových hodin, kterou hodiny dostaly při revitalizaci lázeňského parku. Na okrajích lázeňského parku stojí vila Kouřimka a Obereignerova vila, obě navržené architektem Josefem Fantou.

Riegrovo náměstí

Většina budov na Riegrově náměstí pochází z první třetiny 20. století. Nachází se zde řada penzionů, funkcionalistický Hotel Praha od architekta Josefa Semeráda a budova městské spořitelny (nyní Česká spořitelna) z roku 1926, navržená Františkem Kerhartem.

 Okolí centra

Součástí golfového areálu je dnes budova bývalé radiotelegrafické stanice s dvojicí stopadesátimetrových stožárů, která je dnes technickou památkou.

Obyvatelstvo

Při sčítání obyvatel v roce 1869 měly Poděbrady 4976 obyvatel. Na přelomu století tento počet narostl na 6738, po druhé světové válce se dále zvýšil na 12 414 obyvatel v roce 1950 a prozatím nejvíce, celkem 13 782 obyvatel, mělo město při sčítání v roce 1980. Ve zkratce se dá říci, že od roku 1961 počet obyvatel města stagnuje mírně na přibližně 13 tisících.^[5] V roce 2006 mělo město 13 255 obyvatel.

Kultura

Organizace

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam zájmových a volnočasových organizací a skupin Poděbrad.

V areálu zámku se nachází Divadlo Na Kovárně a také Zámecký biograf, do kterého se vstupuje z prvního nádvoří. Divadlo má kapacitu celkem 233 sedadel. Dlouholetou tradici má Divadelní spolek Jiří, založený roku 1861, který naplno opět obnovil svou činnost po rekonstrukci divadla. Zámecký biograf nahradil původní Městské kino, které bylo v budově Sokola.

V budově bývalé školy v ulici Na Dláždění dnes sídlí Polabské muzeum, jehož součástí je v Poděbradech i budova středověkého špitálu Kunhuta s vysokým barokním průčelím, který založila Kunhuta ze Šternberka a památník krále Jiřího z Poděbrad, který je v bývalé hradní kapli a rodné síni krále Jiřího, na druhém nádvoří zámku. Součástí památníku je expozice Bohuslav Schnirch a jeho pomník krále Jiřího a dále dřevěné monoxyly z 10. století.^[6] Mimo město je součástí muzea Muzeum Bedřicha Hrozného Lysá nad Labem, Galerie Melantrich Rožďalovice, Městské muzeum Sadská a Muzeum Královéměstecka Městec Králové.^[7]

Městská knihovna Poděbrady sídlí od roku 1930 dodnes v budově renesanční staré radnice na Jiřího náměstí. V prostoru lázeňského parku se nachází komerční Galerie Ludvíka Kuby.

Kulturní akce

V roce 2008 proběhl 46. ročník festivalu Poděbradské dny poezie, 37. ročník divadelního festivalu mladého amatérského divalda FEMAD, 7. ročník přehlídky amatérského divadla Letní divadelní slavnosti a 7. ročník hudebního festivalu Barvy léta. Další akcí je festival rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio či každoroční Slavnosti krále Jiřího.

Náboženství

Vyznání obyvatel města

Při sčítaní lidu, domů a bytů 2001 uvedlo 3841 lidí (28,78%), že jsou věřící a 8553 (64%) bylo bez vyznání. Z toho 2586 (19,35%) obyvatel se přihlásilo k církvi římskokatolické, 634 (4,74%) k Českobratrské církvi evangelické, 257 (1,92%) k Církvi československé husitské, 55 (0,41%) k církvi pravoslavné a 18 (0,13%) uvedlo svou příslušnost k náboženské společnosti Svědkové Jehovovi.^[8] V minulosti mělo město i svou malou židovskou komunitu, která však zanikla během holocaustu.

Sakrální stavby ve městě

Ve městě se nachází Římskokatolická farnost Poděbrady. Poděbradské děkanství bylo  v roce 1886 povýšeno na proboštství (nad portály vstupních dveří kostela Povýšení sv. Kříže a fary jsou kamenné reliéfy se znakem proboštství, zhotovené sochařem Bohuslavem Schnirchem). Církev římskokatolickou zastupuje původně gotický kostel Povýšení sv. Kříže ze 14. století, v 16. století renesančně přestavěný a v 19. století opět regotizovaný, který doplňuje raně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. V průčelí kostelíčka jsou plastiky od Bohuslava Schnircha. Třetím kostelem je funkcionalistický kostel Husova sboru Církve československé husitské z roku 1937. Církev bratrská v roce 2007 dokončila svou modlitebnu Bétel. Synagoga v Husově ulici, postavená v roce 1852, byla zbourána v roce 1958.^[9]

Ve městě se nachází dva hřbitovy. Hřbitov na předměstí Kluk dnes zahrnuje i židovský hřbitov, jež byl založen v roce 1898. Za protektorátu byly zdejší náhrobky odvezeny, obřadní síň postavená pro židovský hřbitov v roce 1900, je stále v provozu. Ve Velkém Zboží je evangelický hřbitov.

Politika

Poděbrady jsou obcí s rozšířenou působností. Správní obvod Poděbrad zahrnuje 35 obcí, které spravuje společně s Městcem Králové. Pod Poděbrady spadá 18 obcí. Jsou to: Choťánky, Kolaje, Kouty, Křečkov, Libice nad Cidlinou, Odřepsy, Okřínek, Opolany, Oseček, Pátek, Písková Lhota, Poděbrady, Sány, Senice, Sokoleč, Úmyslovice, Vlkov pod Oškobrhem, Vrbová Lhota.

Vedení města v současnosti tvoří starosta a dva místostarostové. Zastupitelstvo města se skládá z 27 členů. Radu města tvoří 9 zastupitelů.

V posledních volbách do zastupitelstev obcí zvítězilo SNK-Poděbradské fórum s 12 mandáty, druhá byla ODS s 8 mandáty a následovaly ČSSD (4 mandáty), Strana rovnost šancí (2 mandáty) a KSČM (1 mandát). Momentálně je starostou Jozef Ďurčanský za ODS.^[10]

Školství

V Poděbradech se nenachází vysoká škola, v budoucnu se to však má změnit. Projekt neuniverzitní Vysoké školy Jiřího z Poděbrad byl zastupitelstvem Středočeského kraje přijat 19. září 2005. V Poděbradech mají být vyučovány obory z oblasti hotelnictví, gastronomie, cestovního ruchu a lázeňství.^[7] Univerzita Karlova v Praze zde provozuje Středisko jazykové a odborné přípravy UK ÚJOP. Ve městě se nachází šest středních škol, z toho dvě gymnázia (Gymnázium Jiřího z Poděbrad a Ekogymnázium), jedna hotelová škola (Hotelová škola a Vyšší odborná škola hotelnictví a turismu), jedna zemědělská škola (SZeŠ a SOŠ Poděbrady) a dvě střední odborná učiliště (Střední odborné učiliště kuchař a Střední odborné učiliště Skláren Bohemia). Základní školy jsou dvě (ZŠ T. G. Masaryka s kapacitou 930 žáků a ZŠ Na Valech s kapacitou 1000 žáků), speciální škola je jedna a mateřských škol celkem 14.^[11] Sedm z nich (ulice Palachova, Studentská, Proftova, Žižkova, Karla Čapka, Vřesová a Poděbradská) spravuje příspěvková organizace Mateřská škola Poděbrady.^[7]

Vzdělanost obyvatel města je nadprůměrná. Při scítání lidu a domů z 1. března 2001 udalo 34,6% obyvatel vyučení a střední odborné vzdělání bez maturity, 29,4% úplné střední vzdělání s maturitou, 5,6% vyšší odborné a nástavbové vzdělání a 12,2% vysokoškolské vzdělání (celorepublikový průměr v těchto kategoriích je 38%, 24,9%, 3,4% a 8,9%).^[7]

Doprava

Už první osídlení v prostoru Poděbrad bylo ovlivněno existencí strategického přechodu před řeku Labe na trase Kladské cesty. Později byla Kladská cesta přeložena přes Nymburka. V 18. století se město stalo důležitým dopravním uzlem císařských cest. Po hrázi Předměstského rybníka vedla silnice z Prahy do Hradce Králové. Spojení na Hradec Králové je dnes možné po silnici I/11 či dálnici D11. Na východ od města vedla silnice směrem na Jičín, Kopidlno a Turnov (dnešní silnice I/32). Na západním břehu řeky se tato silnice napojovala na silnici vedoucí od Kolína přes Nymburk směren na Mladou Boleslav (dnes silnice I/38).

Přímo ve městě se nachází železobetonový silniční most z roku 1953, který navazuje na dlouhý kamenný inundační most z roku 1831. Na východním okraji města, poblíž plnírny Poděbradky, stojí nový most přes Labe, který je součástí obchvatu Nymburka.

Poděbrady jsou rychlíkovou zastávkou. Ve druhé polovině 19. století byla poblíž města postavena významná železniční trať z Kolína do Nymburka. Zprovozněna byla v roce 1870 jako součást Rakouské severozápadní dráhy. V roce 1905 byla trať rozšířena na dvoukolejnou, v současnosti je i elektrifikována. Dnes nese označení trať 231 a vede na trase Praha–Lysá nad Labem–Kolín. Ve městě je v provozu železniční stanice Poděbrady a místní zastávka Velké Zboží.

V roce 1903 začala realizace regulace Labe. V letech 1913–1918 bylo v rámci regulace postaveno zdymadlo a vodní elektrárna, jejímž autorem byl poděbradský rodák Antonín Engel. Až do 90. let 20. století sloužila řeka k dopravě uhlí pro chvaletickou elektrárnu. Vodní doprava byla zastavena a dnes se po řece plaví především výletní loď Král Jiří, výletní, sportovní lodě a nově lodě postavené, plující z loděnice ve Chvaleticích ke svým majitelům.^[2] Na jih od města je možné využít pro překonání řeky Přívoz Oseček.

Průmysl a firmy

V minulosti zde fungoval také pivovar, mlýn, cukrovar či pila. V současnosti zde dominuje především sklářství, lázeňství a turismus. Poblíž města je plnírna minerální vody Poděbradka.

Zámecký vodní mlýn a pivovar byly postaveny v roce 1574 a zanikly v 60. letech 19. století. V roce 1863 přibyl parní mlýn a v následujícím roce byl otevřen cukrovar, jež byl zrušen v roce 1926. Roubíčkův pivovar byl postaven v roce 1872. Kerhartova pila a cementárna byla otevřena v roce 1873.

Jediným velkým průmyslovým podnikem ve městě jsou v současnosti Sklárny Bohemia (dnes součást společnosti Bohemia Crystalex Trading), které doplňuje sklářská firma J. Blažek Sklo Poděbrady. Sklárna byla otevřena v roce 1876, po zhruba 10 letech byla uzavřena a provoz v ní byl, s pomocí německých sklářů, definitivně obnoven v roce 1893. Sklárna je známa především díky své produkci olovnatého křišťálu, který produkuje od roku 1927. Výrazně byla rozšířena v 50. letech 20. století.

Sport

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam zájmových a volnočasových organizací a skupin Poděbrad.

Vzhledem ke své poloze v nížinném terénu jsou Poděbrady vhodné pro cykloturistiku a protínají je cyklotrasy č. 0024 (úsek Libice nad Cidlinou-Byšičky, délka 40 km) a č. 0019 (úsek Poděbrady-Nymburk, délka 8 km).^[12] Obě stezky jsou ve městě propojeny lávkou. V budoucnu je plánován vznik cyklostezek přímo uvnitř města.^[2] Cyklostezky podél řeky Labe, jsou vhodné i pro inline bruslení a jak ve směru do Nymburka, tak směrem k soutoku Labe a Cidliny (zde pokračuje až do Libice nad Cidlinou). Na Skupici byla vybudován naučná stezka, vedoucí lužním lesem až k soutoku Labe a Cidliny.

V prostoru lužního lesa se nachází golfové hřiště, které zahájilo provoz v roce 1966. Až do 90. let bylo hřiště devítijamkové a až poté bylo rozšířeno na 18 jamek. Pro koupání slouží přírodní koupaliště na jezeře. Ve městě se nachází dvě fotbalová hřiště, zimní stadion, jízdárna s jezdeckým klubem, skatepark, squash a tenisové kurty.^[2] V řece a jezerech je možné rybařit.

Významní rodáci a osobnosti spjaté s Poděbrady

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam významných osobností Poděbrad.

• Bartoloměj z Münsterberka - významný diplomat, vnuk Jiřího z Poděbrad
• Alén Diviš - malíř
• Antonín Engel - architekt, urbanista a teoretik architektury
• Miloš Forman - režisér (narodil se sice v Čáslavi, ale dětství strávil v poděbradském domově mládeže)
• Václav Havel - prezident ČR, dramatik (narodil se sice v Praze, ale dětství strávil rovněž v poděbradské internátní škole)
• Hynek z Poděbrad - renesanční básník, syn Jiřího z Poděbrad
• Jiří z Poděbrad - český král
• Hans Janowitz - z poděbrad pocházející německý herec a scenárista, autor scénáře k filmu Kabinet doktora Caligariho
• Julie Kafková (roz. Löwy) - matka Franze Kafky
• Kateřina z Poděbrad - uherská královna, dcera Jiřího z Poděbrad
• Ludvík Kuba - folklorista, spisovatel, malíř
• Marta Kubišová - zpěvačka
• Petr Kukal - spisovatel, básník
• Bratři Mašínové a Milan Paumer
• Alice Nellis - režisérka a scenáristka
• František Turinský - obrozenecký básník a dramatik, jemu věnovaná pamětní deska od Bohuslava Schnircha je umístěna na budově Staré radnice.
• Viktorín z Poděbrad - syn Jiřího z Poděbrad, diplomat

Zajímavosti v okolí města

Nědaleko Poděbrad se nachází obec Libice nad Cidlinou, kde je možné vidět pozůstatky slavníkovského hradiště. U soutoku Labe a Cidliny je možné si prohlédnout zavěšený dálniční most přes Labe, postavený v letech 1985–1989 podle projektu architektů Jiřího Kopřivy a Jindřicha Kaňka.