Beroun
Beroun
Beroun (latinsky Verona, německy Beraun) je okresní město ve Středočeském kraji. Město leží na soutoku Berounky a Litavky, asi 30 km jihozápadně od Prahy.
Přehled
Beroun je svým strategickým umístěním na spojnici Prahy a Plzně již od středověku významnou křižovatkou, místem obchodu i výroby. Po zavedení rychlého spojení s Prahou po dálnici D5 se čím dále tím více stává i součástí příměstské oblasti české metropole, odkud lidé dojíždějí pracovat do Prahy.
Beroun je umístěn v kopcovité krajině na rozhraní chráněných krajinných oblastí Českého krasu a Křivoklátska. Spolu s jeho historickými památkami (jejichž četnost vedla k vyhlášení historického jádra města městskou památkovou zónou v roce 1992) to z něj činí i významné východisko turistických cest.
Celostátní význam mají také každoročně pořádané hrnčířské trhy. Známý je i mezinárodní hudební festival Tallichův Beroun.
Název
Název Beroun je odvozen z německého názvu severoitalského města Verona (Bern, Beronia). Odvozování od slovesa brát je nesprávné (tzv. lidová etymologie).[1]
Historie
První zmínka o královském městě Beroun je z roku 1265, i když místo bylo osídleno již dřív.
Město, založené pravděpodobně v době vrcholně středověké vlny zakládání měst v Česku, bylo však brzy bezmála opuštěno a muselo být znovu vybudováno za doby Václava II.. Město bylo tehdy silně opevněno (hradby byly vystavěny v první polovině 14. století) a vybaveno dvěma branami. Jeho význam však opět poklesl po třicetileté válce. Od 18. století se Beroun stal tzv. posádkovým městem, tj. městem, kde byla vojenská hotovost.
V šedesátých letech 19. století se v okolí města začalo s těžbou vápence a rozvinula se postupně i další průmyslová odvětví (průmysl textilní, železárenský). Díky železniční trati z Prahy do Plzně, která prochází údolím Berounky a samozřejmě i městem samotným, se stal Beroun vhodným místem pro zakládání nových průmyslových závodů, a to jak jihozápadním, tak i severovýchodním směrem od města. Vybudovány byly i méně významné železniční trati do Rudné, či do Rakovníka, které rovněž sloužily k dopravě zboží a umocnily tak význam Berouna jako průmyslového města.
Za komunistické vlády došlo k masivní výstavbě nejprve klasických městských domů, později pak panelových sídlišť a v neposlední řadě i nových průmyslových závodů (např. Železárny a válcovny a velká cementárna v Králově Dvoře). Po správní reformě v roce 1960 se Beroun stal okresním městem, jedním z několika ve Středočeském kraji. Zrekonstruováno bylo nádraží, které dostalo moderní odbavovací halu i nástupiště. K městu byly připojeny některé okolní obce (např. Králův Dvůr v roce 1980). Toto období se ale do tváře města zapsalo v mnohých směrech negativně. Přestože dopravně bylo Berounu odlehčeno po vybudování dálnice D5 (byť vedené velmi blízko centru města vzhledem k charakteru terénu), během čtyřiceti let komunistického období došlo k likvidaci mnohých památek, drastickému zhoršení životního prostředí i nárůstu dopravy obecně. Nová panelová výstavba nebyla situována pouze na okraji města, podobně jako v mnohých jiných sídlech, ale i v těsném sousedství historického jádra Berouna.
V listopadu 1990 se odtrhla od Berouna místní část Králův Dvůr, která se nacházela do té doby na jihozápadě města. Význam průmyslu byl po roce 1989 potlačen. Tovární výroba byla přeorientována z těžkého průmyslu na lehký a střední (výstavba nové průmyslové zóny). Tradiční těžba vápence v okolí města ale příliš snížena nebyla. Historické jádro města bylo zrekonstruováno; byly opraveny dochované fragmenty hradeb, obě brány (pražská i plzeňská), na hlavním náměstí vznikla pěší zóna. Město opět kulturně ožilo. Nová výstavba, která má nyní charakter hlavně rodinných domů, se soustředila do oblasti mezi Berounem a Královým dvorem a je doplňována různými logistickými areály, které využívají blízkosti dálnice z Prahy do Plzně (vzniká dvojměstí Beroun-Králův Dvůr).
Památky
Významné jsou zbytky berounského hradebního opevnění: Dvě brány (Pražská a Plzeňská) a zbytky hradeb.
Zajímavé jsou i některé další domy na náměstí a v jeho blízkém okolí a filiální - původně hřbitovní - kostel Zvěstování Páně.
Novorenesanční Duslova vila z konce 19. století (architekt Antonín Wiehl) dnes slouží jako městská galerie.
Příroda
Město je prakticky ze všech stran obklopeno kopci a lesy. Krajinou prochází řada značených turistických stezek (blízké výletní cíle jsou například Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Koněprusy, Tetín, Hudlice, Nižbor).
Nedaleko centra se nachází zalesněný kopec Městská hora s rozhlednou. Na tomto kopci se také nachází výběh, v němž město chová tři medvědy, původně medvíďata známá z televizních večerníčků. (Medvěd je ve znaku Berouna, proto město sponzoruje chov těchto zvířat.). Dále se nachází například vrch Děd s rozhlednou, ze které však je vzhledem k vzrostlému lesu směrem k Berounu jen omezený rozhled.
Městem protékají dva vodní toky, řeka Berounka a říčka Litavka. Město je proto vystaveno občasným povodním (poslední velká povodeň zde byla v létě roku 2002). Voda v Berounce je vhodná ke koupání, nad městem se nacházejí různá koupaliště, například jez v Hýskově.
Doprava
Jak již bylo uvedeno výše, Beroun vždy ležel na významném dopravním tahu z Prahy přes Plzeň do Bavorska. Nejdůležitějším silničním tahem je bezesporu dálnice D5 Praha-Plzeň-Rozvadov, která sice v roce 1985 odvedla z centra města tranzitní dopravu, ale také zároveň velmi necitlivě zpřetrhala vazby skoro v centru města a vytvořila jenom svou existencí plno odpudivých zákoutí. Silnice II.třídy jsou ve městě zastoupeny silnicemi č. 116 Lány - Beroun - Řevnice - Mníšek pod Brdy - Nový Knín a č. 118 Doksany - Slaný - Kladno - Beroun - Zdice - Příbram - Petrovice (okres Příbram).
V Berouně se nachází rychlíková železniční stanice na hlavní železniční trati č. 170 - Praha - Beroun - Plzeň - Cheb. Na ní navazují 2 lokálky: č. 173 (Praha - Rudná - Beroun) a č.174 (Beroun - Rakovník). Berounské nádraží je ve srovnání s tratěmi poměrně nové. Dnešní „moderní“ nádražní budova byla dokončena v roce 1972.
Městská hromadná doprava je zajišťována autobusy, které provozuje společnost PROBO TRANS BEROUN. Některé linky zajíždějí i do sousedního města Králův Dvůr.
Jiné informace a zajímavosti
Symboly města
Znak města: Na modrém štítě je stříbrná kvádrová hradební zeď s cimbuřím o pěti stínkách se širokou otevřenou branou s vytaženou zlatou mříží. Po stranách brány jsou dvě nevysoké okrouhlé, z kvádrů budované věže, každá s jedním oknem a s cimbuřím o třech stínkách, rovněž stříbrné, s červenými špičatými střechami a zlatými makovicemi. Nad branou mezi věžemi vystupuje z cimbuří muž v brnění přirozené barvy s taseným mečem v pravici a štítem v levici. Jeho štít je červený se stříbrným českým lvem. Pod padací mříží v bráně je hnědý medvěd na šedočerné skalnaté půdě, kráčející doleva.
Geologie
Podle města byl pojmenován stratigrafický stupeň beroun, který přibližně odpovídá caradoku.[2]
Partnerská města
- Brzeg, (Polsko)
- Condega, (Nikaragua)
- Goslar, (Německo)
- Rijswijk, (Nizozemí)
Známé osobnosti
- Josef Jungmann (1773 – 1847), obrozenec a lingvista
- Alois Herout (1860 – 1943), pedagog a tvůrce českého těsnopisu
- František Branislav (1900 – 1968), spisovatel
- Viktor Palivec (1908 – 1989), historik
- Heda Průchová (1904 – 1997), spisovatelka
- František Nepil (1929 – 1995), spisovatel
- Václav Talich (1883 – 1961), dirigent
- Jan Schneeweis (1904 – 1995), hudební skladatel
- Marta Krásová (1901 – 1970), operní zpěvačka
- Jan Preisler (1872 – 1918), malíř


