Pýchou města je národní kulturní památka strakonický hrad  , který založil v první třetině 13. století rod Bavorů. První člen rodu, o němž nepochybně víme, že měl v držení Strakonice, byl velmož Bavor ze Strakonic. Za jeho působení vznikl bavorský palác, řádové budovy a kostelní loď.

O tom, že Bavorové patřili mezi významné české šlechtické rody, které se hřály na výsluní královské přízně, svědčí i fakt, že vlastnili a používali tzv. jezdeckou pečeť. Bavor I. roku 1243 daroval část strakonického hradu (kostel, dům) špitálu sv. Jana Křtitele Jeruzalémského (řádu johanitů). Zemřel roku 1260. Ještě za svého života dostal do znaku jako odměnu zavinutou střelu (dnešní erb Bavorů).

V druhé polovině 13. století, za vlády Bavora II., došlo k raně gotické přestavbě hradu. Byl postaven nový hradní palác, opevnění na jižní a západní straně a věž Rumpál v západní hradební zdi. Třicet pět metrů vysoká věž Rumpál je na vnější straně opatřena břitem. V téže době byly mezi kapitulní síní a kostelem postaveny ambity, které byly v letech 1310 – 1340 vyzdobeny nástěnnými malbami. V 14. století byla dokončena stavba kostela sv. Prokopa. V bavorské části hradu byla rozšířena severní část a opevněna novou hradbou blíže k řece Otavě.

Roku 1402 byl prodán johanitům zbytek strakonického panství a v roce 1420 se staly Strakonice hlavním sídlem nejvyššího představitele řádu johanitů v českém království. Ze svého sídla v Praze při kostele Panny Marie pod řetězem byli nuceni uprchnout před husitským hnutím.

V období třicetileté války byl strakonický hrad celkem dvakrát dobyt a vypleněn. Poprvé 13. prosince 1619 stavovským vojskem generála Arnošta z Mansfeldu. K této události se váže pověst o obraze Panny Marie: „Stavovští vojáci, kteří byli nekatolického vyznání, poškodili obraz Panny Marie z kostela sv. Prokopa. Tento obraz nalezli v září 1620 císařští a ligističtí vojáci, kteří obsadili Strakonice. Jeden z karmelitánských mnichů doprovázejících císařské a ligistické vojsko použil obraz jako palladium, kterým vedl vojsko v bitvě na Bílé hoře“. Později byl originál odvezen do Říma, kde roku 1882 shořel. Kopie obrazu je v kostele Panny Marie Vítězné v Praze.

V roce 1641 dobylo strakonický hrad švédské vojsko. O tom svědčí malá branka, která se nachází na III. nádvoří hradu vlevo od vchodu do dětského oddělení Šmidingerovy knihovny. Údajně tuto nejmenší branku hradu otevřel v době třicetileté války mlynářský chasník, vpustil Švédy a tím umožnil snadné dobytí hradu. Dodnes se tato branka vedoucí k řece jmenuje Švédská.

V roce 1694 bylo velkopřevorství maltézského řádu trvale přestěhováno do Prahy. Tím význam Strakonic upadl. Hrad byl opuštěn a začal chátrat. Maltézští rytíři hrad vlastnili do roku 1925. Po 2. světové válce a po únoru 1948 byl hrad zestátněn. V listopadu 1995 byl celý hradní areál prohlášen národní kulturní památkou.    

Na I. nádvoří se nachází Základní umělecká škola Strakonice (ZUŠ) a již zmiňovaný kostel sv. Prokopa, původně zasvěcený sv. Vojtěchovi. Pravidelně každou neděli zde probíhají bohoslužby římskokatolické farnosti. Dále je zde umístěna Zámecká galerie, kde se v příjemných komorních prostorách střídají nejen zajímavé výtvarné výstavy, ale najdete zde i stálou nabídku různých uměleckých předmětů.

V areálu hradu je umístěna Šmidingerova knihovna – oddělení pro dospělé (II. nádvoří) i pro děti (III. nádvoří).