Mramorový hrad Pernštejn

Už z daleka jsou nad lesy vidět špičky věží majestátního hradu. Pernštejn trůní na vysoké skále, která o pořádný kus převyšuje své okolí. Není se čemu divit, hrad musel být co nejnedobytnější.

Historie

Takto tomu bylo kdysi dávno a je tomu tak i teď. S tím rozdílem, že dnes hrad nemusíte dobývat, stačí jen projít po stříbřité cestě pokryté horninou zvanou slída a vstoupit na první nádvoří. Tam už vás obejme všudypřítomný duch středověku. Kolem dokola uvidíte obranné hradby a před vámi Pernštejn samotný.

Pernštejn je jedním z nejnavštěvovanějších moravských hradů, který láká turisty ze širokého okolí. Jak by také ne, na skále nad městysem Nedvědice se tyčí bezmála osm století a za celou svoji historii nebyl nikdy dobyt. Takové sídlo přece stojí za shlédnutí.

Vydejte se zpátky v čase až ke vzniku proslulé zubří hlavy s houžvím v nozdrách, která bývala po staletí v erbu pánů z Pernštejna. Při prohlídce Pernštejna snadno zapomenete, že se nacházíte ve 21.stol. Nápisy na chodbách hradu, ve kterých lze rozeznat slova jako láska a život, komu asi patřily? Chrabrému rytíři nebo nešťastně zamilovanému komořímu? To už se asi nedozvíme. Příběhy

obyčejných obyvatel hradu budou ponechány v režii vaší fantasie.

Prohlídka Pernštejna vás provede historií hradu i jeho pověstmi, kdo ví, třeba se vám podaří narazit na místní bílou paní. Ovšem pozor, vyhněte se pohledu do

hradních zrcadel, prý berou krásu. Nevěříte-li pověstem, nechte se unést krásou čtyř různobarevných oken symbolizujících čtyři roční období. Ta se nachází na věži jménem Barborka, je pojmenovaná po svaté Barboře, ochránkyni všech hradů, horníků a vojáků.

V místech, kde se řeka Svratka zakusuje do skalnatých vrcholů Českomoravské vysočiny, byla ve 13. století započata stavba mohutného hradu, dnes známeho pod jménem Pernštejn. Hrad si dodnes zachoval svojí pozdně gotickou až renesanční tvář, přesně takovou, jakou měl v 16. století, kdy byl dostavěn.

V dobách, kdy Pernštejn vznikal, byli Pernštejnové jedním z nejbohatších rodů v českých zemích. Osudným se jim staly až nenávratné půjčky císařům. Právě to je pak donutilo rozprodat obrovské panství, které bylo svého času dokonce rozlehlejší, než panství Rožmberské.

Ironií osudu je, že jakkoliv byl hrad zachován po stránce architektonické, jeho interiéry

citelně poznaly zub času a vandaly. Koneckonců o samotném založení hradu nemáme žádnou listinu, jen pověst ze 16. stol.:

„Za válečných časů byl moravským pánům dán do znaku erb na počest činu muže jménem Věňava. Povoláním byl tento chlapík paličem uhlí, takže často pobýval mimo svou chalupu

. Do jeho obydlí se naučil chodit zubr, kterému zachutnal chléb. Věňava se o zubrovi dozvěděl a rozhodnul se jej zabít. Počkal tedy jednoho dne doma, až se zvíře ukáže. Netrvalo dlouho a zubr se objevil ve vchodu. Věňava se rozhodnul využít příležitosti a lapil obrovské zvíře. Zubr jej vycítil a chtěl utéct, ale statečný muž byl rychlejší a protnul jeho chřípí kruhem. Za ten jej pak táhnul až do Brna

, ve kterém zrovna přebýval král. Ten se podivil nad Věňavovou sílou a otázal se, co si takový silák přeje jako dar za svou odvahu. Věňava odvětil, že si přeje svobodu a svůj kousek země. Král mu zem i svobodu daroval a vděčný silák se ještě jednou rozhodnul prokázat své schopnosti. Setnul tedy před králem zubrovi hlavu. Král byl ohromen a ihned Věňavovi umístil do erbu zubří hlavu s houžvím v nozdrách. A na místě oné chalupy vyrostl za čas nám známý hrad.“

Historický původ rodu Pernštejnů i jejich hradu je neznámý. Jisté je, že hrad začal vznikat na skalnatém ostrohu někdy ve 13. století. Prvním známým majitelem byl Štěpán z Medlova, jehož vnuk přijal za své jméno Štěpán z Pernštejna. Hrad Pernštejn se na dlouhá léta stal stěžejním sídlem tohoto rodu. Ostatně se není čemu divit, hrad má ideální polohu na skále, která zaručuje nedobytnost.

Největší slávy hrad dosáhnul na přelomu 15. a 16. století. Rod Pernštejnů se rozrostl, a tak bylo třeba malý hrádek přebudovat na velké sídlo. Byl rozšířen hradní palác a zřízeno nové nádvoří. Vznikla také první přístavba vně ohradní zdi. Hrad začal ztrácet obranný charakter a proměňoval se v obytné místo, z opevnění zůstalo jen to nejnutnější. Hradby, brány a střílny. V 16. století navštívila hrad renesance. Byly zútulňovány obytné místnosti, postaven byl také nový trakt a zařízena knihovna, která dodnes čítá okolo 13 000 svazků a listin.

Tak jak vypadal hrad v 16.stol., tak vypadá dodnes. Tedy s malou kosmetickou úpravou. Když jej dobývali Švédové, podařilo se jim sestřelit dvě patra hranolové věže. Ta je dnes o něco nižší a s palácem ji nespojují dvě přemostění, ale jen jedno.

Nové stavební styly se exteriérů Pernštejna dotknuly jen málo, s dobou šel jen interiér. A tak gotický hrad dnes skrývá zámecké místnosti, které by pod kamennou slupkou stěží někdo čekal.