Zbytky zdiva hradu, který postavil Gerhart, příbuzný rodu pánů z Kunštátu, roku 1278. Jeho syn Smil stál v opozici Janu Lucemburskému a v důsledku toho emigroval do Rakouska. Hradu se zmocnila loupežná posádka, která přepadala brněnské obchodníky. V roce 1315 nebo 1316 podnikli brněnští měšťané trestnou výpravu, při které byl hrad dobyt a rozbořen.

Původní sídlo pánů z Obřan bývalo asi u kostela, který je v jádře románský. Roku 1278 se podle Obřan psal Smil, který si postavil nový hrad na ostrožně asi 3 km severně ód Obřan.

Po Smilově smrti v r. 1312 zdědil obřanský hrad Jindřich z Lipé. Jeho synové Hynek a Čeněk se vzbouřili proti Janu Lucemburskému, ale brněnští měšťané poskytli králi vydatnou pomoc. Obřanský hrad, který je nemálo poškozoval, dobyli a zbořili; Jan Lucemburský jim zbořeniště 31. března 1316 se vším příslušenstvím daroval. Nakonec však Obřany přece jen zůstaly Jindřichu z Lipé, který 16. listopadu 1324 věnoval lesy v sousedství cisterciačkám na Starém Brně. Zbořený hrad byl znovu obnoven, zanikl však za neznámých okolnosti už na konci 14. nebo na počátku 15. století. Dochované zbytky zdiva, objevené při vykopávkách, dokládají jeho existenci.

Poblíž hradu se zachoval systém středověkých cest k hradu (úvozy) a také se nádherně dochovala středověká cesta k původním vápenicím, které fungovaly při stavbě a opravách hradu. V jedné z nich se nalezl pohřeb muže zavaleného kamením v opuštěné peci. Měl přesku z opasku, jejíž analogie se našla přímo na hradě. Stopa vraždy zbrojnoše ze 13.-14. století? Dále bych trochu doplnil spekulaci o lokalizaci původního sídla Bočka z Obřan přímo ve vsi u kostela sv. Václava. Jeho výšinná poloha a románský původ této hypotéze nahrává. Nicméně bez zajímavosti není ani poznatek zveřejněný ve sborníku Brno v minulosti a dnes III., Brno 1961 v článku Viléma Hrubého "Staroslovanské Brno I.", že v poloze Skály přímo nad kostelem (knížecí akropole pravěkého hradiska jehož hlavní část se rozkládá vedle) našli badatelé Florián Koudelka a František Adámek v 80. letech 19. století zlomky velkých zásobnic z hlíny promíšené tuhou, které byly zařazeny do 12. - 14. století. Lze tedy předpokládat středověké osídlení i v této výšinné poloze opevněné mohutným pravěkým valem a chráněné vysokými srázy.

Existuje jedno záhadné místo v okolí zříceniny hradu Obřany u Brna, které má hypotetickou souvislost buď s pravěkou kolonizací krajiny či se středověkým rozvojem panství. Jedná se o kopec „Gerhardky“, který se rozkládá 2 km severovýchodně od hradu Obřany a 1,5 km východně od Bílovic nad Svitavou. Gerhardky jsou ohraničeny ze severozápadu údolím potoka Ušákova (na sousedním ostrohu zv. „Hradisko“ je pravěké opevnění), z jihu údolím potoka u cesty „Resslovka“ a z východu lesní tratí „Spálenisko“ v blízkosti přírodní rezervace Zadní Hády. Těsně pod vrchol Gerhardek vede žlutě značená turistická cesta z Bílovic. Název „Gerhardky“ zcela jistě souvisí se jménem Gerharda z Obřan, který kolem roku 1278 postavil hrad Obřany nad údolím Svitavy. Je velice zajímavé si uvědomit, že pomístní název lesní trati přetrval v povědomí lidí (fakt, že tady někde v lesích působil mocný rytíř Gerhard) déle než faktická znalost přesného místa, kde Gerhardův hrad stál. Dochovala se pouze pověst o loupeživém rytíři a jeho hradu někde v lesích u Bílovic ze kterého šířil násilí a teror na pocestných. Tato legenda se zakládá na pravdě. Gerhard z Obřan se v době zmatků po bitvě na Moravském poli stal jako mnoho dalších šlechticů loupeživým rytířem. Okrádal zejména bohaté brněnské kupce za což mu byl hrad dobit královským vojskem, samotný Gerhard spolu s dalšími uvězněn na Špilberku, odkud se dostal až po přísaze věrnosti králi Václavovi II. 28. února 1286. Majetek mu byl vrácen, ale hrad Obřany sloužil posádce jako centrum dalších loupeží i za vlády jeho syna Smila a musel tak být dobit znovu. Zbytky hradu později upadly v zapomnění a byly objeveny až v 50. letech učiteli z Řícmanic a od r. 1964 intenzivně zkoumány brněnským amatérským archeologem Antonínem Křížem. Tomu byla několikrát úředně zakázána činnost, protože svými neodbornými zásahy památku de facto zničil. To nemění ani fakt, že se tak dělo pod patronátem tehdejších vědeckých ústavů. Odkryté zbytky byly až po vášnivých odborných diskuzích prohlášeny za ztracený obřanský hrad. Právě Antonín Kříž si detailně povšiml zajímavého názvu jednoho z kopců v okolí objevené zříceniny a r. 1973 zde vykopal archeologickou sondu, která na okraji plochého vrcholu kopce odhalila hrázku z nasucho kladených kamenů se zeminou promíšenou dřevěnými uhlíky. Hrázka pokračovala dle patrné terénní nerovnosti dále. Zbytky sondy byly viditelné ještě r. 1996, kdy jsem byl na tomto místě naposledy. Sám Kříž považoval výsledky za problematické (i vzhledem k absenci jakýchkoli jiných nálezů) a ve výzkumu dále nepokračoval. Lokalita nebyla ani uvedena do odborné literatury. Problematická je i podoba vrcholu kopce se sondou. Ten je plochý, jen nepatrně vystupuje z hmoty kopce, bez výraznějších reliéfních stop opevnění či staveb a ani se v blízkosti nenachází zdroj vody. Tyto neuspokojivé skutečnosti vedly k tomu, že se na tuto poněkud záhadnou lokalitu zapomnělo. Bez odborného posouzení nálezu nelze o Gerhardkách jakkoli spekulovat. Jisté se zdá jen, že vrchol kopce lidově pojmenovaného po rytíři z dávného středověku nese stopy dosud nespecifikované lidské činnosti. Prameny: Dějiny města Brna, Brno 1973 Katalog přírodních a kulturních zajímavostí. Školní lesní podnik Křtiny., Křtiny 1974