Historie objektu

Teprve práce V. Voldána vrátila stavbě, známé mezi četnými trampy jako Ketkovský hrad, její původní jméno a tím i zapomenutou historii. V roce 1358 je historicky doložen Léva z Levnova, snad stavebník hradu. O dvacet let později se na hradě připomíná Oldřich z Levnova s dcerami Elškou a Anežkou. Elška se roku 1365 provdala za Jimrama Kralického z Kralic a právě na kralické tvrzi se při archeologickém průzkumu našly části tří kachlů z krbu, na nichž byl erb pánů z Levnova. Kachle byly vyráběny v Ivančicích. Dr. Voldán pak následně podrobným studiem josefínských map ve znojemském archivu prokázal, že zbytky stavby známé jako Ketkovský hrad jsou totožné s historicky známým hradem Levnovem. To dokládají i odpradávna tradované místní názvy "Levnovská louka", "Levnovský pole" a "Na Levnovci". K hradu patřily obce Ketkovice, Čučice, Rapotice a Sudice. Rod pánů z Levnova vymřel po meči na přelomu 14. a 15. století a jejich rodný hrad přešel do majetku pánů z Lipé. V neklidné době po bitvě u Lipan se Levnova zmocnil Burkhart Kienberger s družinou rakouských lapků, který z něj plenil široké okolí. Roku 1442 byl proto hrad jako loupežnické sídlo vojskem moravských stavů obležen, dobyt a rozbořen. I tak ale musela města Brno, Ivančice, Znojmo, Třebíč a Jihlava právoplatného majitele Levnova - Pertolda z Lipé - za zboření hradu finančně odškodnit. O záměrném zničení pevnosti svědčí velké kusy zdiva v příkopu pocházející z násilné destrukce. Jako zbořený se hrad uvádí v roce 1468. K pozoruhodnostem lze zařadit zvěsti o hradu jako loupežnickém sídle, které se mezi okolním obyvatelstvem předávaly ústní formou až do 20. století.

       Hrad Levnov zaujal konec skalnaté ostrožny nad soutokem řek Oslavy a Chvojnice, jejíž relativní výška dosahuje až 110 m nad řekou. Přístup ke hradu byl možný pouze po náhorní plošině od východu, v jejíž jižní části cesta překročila příkop a vústila mohutnou věžovitou branou do předhradí. To bylo obehnáno dodnes částečně dochovanou hradbou, jejíž mocnost byla ještě zesílena třemi pilíři. V západní části nádvoří se cesta lomila do protisměru a stoupala k bráně do hradního jádra. Tam se nacházel podlouhlý dvojdílný palác se zdmi až 2,5 m silnými, který zaujal nejchráněnější místo staveniště. Nejzažší cíp ostrohu nad řekou byl opevněn nějakou dřevěnou konstrukcí