Gotická tvrz

Vznik města Kutné Hory souvisí s těžbou stříbra, jejíž rozvoj přímo na území města začíná po r. 1260. Vedle těžebních zařízení zde vznikla i obydlí německých a italských důlních podnikatelů, patriciátu, ale i havířů, kteří v dolech pracovali. Obydlí měla různý charakter, od dřevěných provizorních staveb až k opevněným sídlům, která se podobala šlechtickým tvrzím. Vedle Vlašského dvora, který byl královským sídlem, nejpozoruhodnějším takovýmto sídlem byl tzv. Hrádek.

Předchůdcem dnešního Hrádku byla nevelká věžovitá tvrz založená na přelomu 13. a 14. století na jihozápadním okraji tehdejšího města. Snad měla přispět k ochraně vznikajícího hornického sídliště od západu, kde bylo snadno zranitelné z pláně, na níž dnes stojí jezuitská kolej a chrám sv. Barbory. Když bylo r. 1304 narychlo budováno opevnění města, neboť ke Kutné Hoře se blížilo německé vojsko císaře Albrechta II., který si dělal nárok na zdejší doly, byla tvrz Hrádek začleněna do tohoto opevnění. Tvořila jeho jihozápadní nároží. Neúspěšné obléhání města Albrechtem II. v r. 1304 a 1307 bylo i první vojenskou zkouškou Hrádku. Jádro Hrádku tehdy tvořila věž, z níž pocházejí některé zdi sklepů pod dnešní dvoupatrovou věží. V době svého vzniku byla věž z velké části dřevěná a k její přeměně v kamennou stavbu došlo až v polovině 14. století. K věži přiléhala obytná budova v místech dnešního západního křídla. Přístup k tvrzi byl od západu přes příkop a val městského opevnění, které zde tvořily též hlavní opevnění tvrze. Na jižní straně byl Hrádek chráněn strmým svahem do údolí Vrchlice, na východní a severní straně v místech dnešní Barborské ulice byl pravděpodobně opevněn proti městu. Pozdější přestavby Hrádku i změny terénu v jeho okolí znemožňují přesnou rekonstrukci jeho nejstarší podoby.

První písemná zpráva o Hrádku je z r. 1312, kdy v listině o propůjčení žitavské královské mincovny Dětřichu Langschenkovi se mezi svědky uvádí i Hainnamms z Hrádku (de Castro). Zda tento měšťan byl i zakladatelem Hrádku, nelze však určit. Potom až do počátku 15. století veškeré zprávy o Hrádku a jeho majitelích chybějí. Na počátku 15. století byl majitelem Hrádku královský rychtář Václav z Donína. Ten v l. 1400-1420 přestavěl původní tvrz ve vrcholně gotický hrad, který se skládal ze dvou protilehlých obytných paláců, spojených hradební zdí s přistavěnými hospodářskými budovami. Hlavní částí hradu byl těsně k městským hradbám přiléhající západní palác, jehož severní zakončení tvořila zmíněná věž. V přízemí paláce byl hlavní vchod. V původní podobě s křížovou žebrovou klenbou, opírající se o přípory, se zachovala místnost v přízemí západního křídla Hrádku. Tato místnost byla zpočátku osvětlena pouze dvěma okny vedoucími do dvora; na západní straně, která byla nepřítelem snadno zranitelná, byly pouze větrací otvory. Dnešní okna byla prolomena až v 18. století, kdy Hrádek již ztratil obranný význam. Z donínské úpravy prvního patra západního traktu se zachoval pouze tzv. rytířský sál v prvním patře věže, který představuje jednu z umělecky nejcennějších vrcholně gotických prostor v kutnohorské architektuře. Sál byl vybudován ve starší věži, jejíž půdorys - nepravidelný obdélník - musel respektovat. Je sklenut čtyřmi poli žebrové čtvercové křížové klenby, která jsou nesena štíhlým lehkým středním sloupem. Celý prostor působí vzdušně, lehce a elegantně. Sál byl vybudován jako reprezentační prostora majitele Hrádku. Východní křídlo si zachovalo z doby Václava z Donína pouze obvodní zdi; dnešní zaklenutí pochází až z pozdější úpravy. Hospodářské příslušenství Hrádku bylo v této době soustředěno při severní hradbě, jižní stranu nádvoří uzavírala pouze hradební zeď. Přístup do místností prvního patra byl schodištěm, umístěným v přístavku v jihovýchodním rohu nádvoří, a potom po dřevěných pavlačích, které obklopovaly celé nádvoří, z nichž se na západní straně zachovaly krakorce. Úpravy byly dokončeny na počátku husitských válek. Osudy Hrádku v neklidné době válek nejsou známy a dovídáme se o něm teprve v r. 1460, kdy jako odúmrť po Anežce z Donína, dceři Václava z Donína, připadl městu Kutné Hoře. Již v r. 1461 městská rada prodala Hrádek Petru Perštejneckému z Míkovic, jehož syn Jan ho prodal r. 1474 pražskému zlatníkovi Ambroži Krtkovi. Ten Hrádek zadlužil, a když nemohl dluhy splácet, uprchl ze země. Jeho majetky převzal král Vladislav II., který je postoupil Ambrožovým věřitelům, a ti v r. 1485 prodali Hrádek Michalu Preklovi.

Michal Prekl začal s přestavbou Hrádku, ale dokončil ji teprve následující majitel Jan Smíšek z Vrchovišť, který koupil Hrádek v r. 1490. V době Jana Smíška, zpočátku bezvýznamného kutnohorského měšťana, později hutního podnikatele a těžaře a na konci 80. let 15. století již předního kutnohorského patricije, jehož společenský vzestup byl dovršen v r. 1492 povýšením do šlechtického stavu a udělením přídomku z Vrchovišť, byl Hrádek přeměněn v reprezentační pozdně gotické patricijské sídlo. Stavba ztratila svůj původní fortifikační význam a hlavní vstupní průčelí bylo obráceno k městu. Jan Smíšek dokončil rozestavěné místnosti v přízemí i v prvním patře východního křídla; většina prostor byla zaklenuta pozdně gotickou křížovou žebrovou klenbou, v jejíchž svornících se často opakuje motiv znaku Jana Smíška. Reprezentační poslání místností prvního patra východního křídla je zdůrazněno vybudováním dvou arkýřů. Arkýř obrácený k východu je určen pro domácí kapli sv. Václava, arkýř na severní straně východního křídla má funkci dekorativní. Oba tyto arkýře představují pozoruhodné památky pozdně gotické dekorativní plastiky. Východní arkýř je vyzdoben nástěnnými malbami s náboženskými motivy; z vnější výzdoby jsou pozoruhodné znaky některých kutnohorských cechů, tesané z kamene. Severní arkýř je zdoben drobnou dekorativní plastikou. K reprezentačním prostorám východního křídla přiléhá nově vybudované patro nad hospodářskými budovami na severní straně a prostor gotického rytířského sálu ve věži. Soukromé obytné místnosti majitele se přesunuly do prvního patra západního křídla. Při jejich dostavbě se již vzdáleně projevily vlivy renesance. O tom svědčí zbytky nástěnných maleb v těchto místnostech i malovaný dřevěný kazetový strop ve velkém sále západního křídla. Nově byly přebudovány i dřevěné pavlače, spojující na všech stranách nádvoří jednotlivé místnosti. Na jižní straně pavlač navazovala na nízkou hradbu, která z této strany uzavírala nádvoří, neboť zděné budovy na jižní straně Hrádku vznikly až v první polovině 17. století. Schodiště z nádvoří k dřevěným pavlačím bylo umístěno v nově vybudovaném přístavku východního křídla, hned při ústí nového vstupního průjezdu do nádvoří. Původní schodištní přístavek v jihovýchodní části nádvoří dostal zcela novou, originální funkci - byla v něm umístěna soukromá huť pro zpracování stříbrné rudy. Hutní pec zabrala sklep, přízemí i patro schodišťového přístavku a byla kryta vysokou střechou vrcholící mohutným dýmníkem. Vybudování hutě přímo v sídle Jana Smíška svědčí o významném postavení, které tento podnikatel měl v Kutné Hoře, neboť zpracování stříbra v soukromých hutích při domech bylo zakázáno.

Vnějším vzhledem Smíškův Hrádek připomínal patricijský dům. K tomu přispívala jemně provedená pozdně gotická ostění oken a již zmíněná výzdoba arkýřů. Vysoké pozdně gotické štíty zdobily jednak východní průčelí Hrádku, jednak zakončovaly na jižní straně východní i západní křídlo. Věž byla kryta vysokou valbovou střechou, ostatní budovy měly vysoké sedlové střechy. K malebnosti přispívalo i to, že střechy byly kryty různobarevnými lesklými taškami. Prostranství před východním vstupním křídlem bylo odděleno od města nevysokou hradební zdí, která se zachovala až do konce 19. století. Tato zeď však již neměla obranný charakter, nýbrž vytvářela jen uzavřený prostor před vlastním vstupem do Hrádku a tvořila tak jakési vstupní nádvoří. Na západní straně Hrádku při městských hradbách vznikla zahrada, patřící k západnímu obytnému křídlu. I při založení zahrady se projevily renesanční vlivy. V souvislosti s přetvořením Hrádku v honosné patricijské obydlí zanikla i fortifikace původní tvrze proti městu. Ještě před úplným dokončením Hrádku Jan Smíšek v r. 1501 zemřel a Hrádek zdědil jeho syn Kryštof Smíšek.

Kryštofovy sestry Dorota a Voršila prodaly v r. 1530 Hrádek nejvyššímu mincmistrovi Albrechtu z Gutštejna. Albrecht dosáhl toho, že v r. 1544 byl Hrádek zcela vyňat z pravomoci městské rady a změnil se v svobodný statek. Po Albrechtově smrti (+ 1550) měnil Hrádek často své majitele. V r. 1621 jej získal jako dědictví rod Libštejnských z Kolovrat. Za jejich vlády došlo k poslední přístavbě budov. K hradbě, která na jižní straně uzavírala nádvoří Hrádku a nad níž probíhala dřevěná spojovací chodba, bylo přistavěno nové obytné křídlo v renesančním slohu. Na tuto úpravu upomínají renesanční ostění oken na vnější části tohoto křídla obrácené do údolí Vrchlice. Při této úpravě pravděpodobně zanikla i Smíškova huť, která byla změněna v obytné místnosti. V souvislosti s výstavbou jižního traktu zmizela i jižní část dřevěné pavlače. Současně s přístavbou jižního křídla došlo i k pronikavé změně terénu v okolí Hrádku. V souvislosti s přípravou stavby jezuitské koleje bylo srovnáno celé prostranství, kde dříve městské opevnění ústilo do stráně nad Vrchlicí a tak se vytvořil prostor dnešní Barborské ulice a tzv. mostu před jižním průčelím koleje, který spojil město s kolejí a chrámem sv. Barbory již bez všech fortifikačních překážek. Tím také Hrádek i na západní straně splynul s ostatní městskou zástavbou.

Hrádek, zcela již navazující na organismus města, získala v r. 1676 od Marie Eleonory Vasquezové, rozené Libštejnské z Kolovrat, kutnohorská obec. Městu však budova nenáležela dlouho; již v r. 1680 byl Hrádek prodán jezuitské koleji. Jezuité budovu změnili na seminář. Tato změna se ve stavební historii Hrádku projevila velmi nepříznivě. Při úpravě interiéru pro potřeby školy došlo k zakrytí nebo i odstranění některých pozdně gotických kleneb, byl zakryt kazetový strop v západním křídle, v jednotlivých místnostech byly vybudovány nové příčky, změněno původní rozložení oken, byly odstraňovány různé architektonické prvky. Seminář byl v Hrádku umístěn až do r. 1773. Po zrušení jezuitského řádu připadla budova náboženskému fondu a byla upravena pro účely hlavní školy. Tato škola začala činnost v budově Hrádku v r. 1777. Při úpravách v této době byly odstraněny poslední zbytky dřevěných pavlačí v nádvoří a propojení interiérů bylo provedeno nově prolomenými vchody uvnitř budovy. Menší úpravy budovy byly prováděny v r. 1830 a v l. 1859-1861. V době přeměny Hrádku na školu byly odstraněny původní vysoké střechy a nahrazeny dnešním nízkým zastřešením, které je gotickému charakteru budovy cizí. V r. 1870 byl v Hrádku umístěn učitelský ústav. V l. 1872-1882 stál v jeho čele jeden ze zakladatelů moderní české pedagogiky Gustav Adolf Lindner. Na jeho působení upomíná pamětní deska zasazená v r. 1897 nad hlavním vchodem. Učitelský ústav zůstal v budově Hrádku až do r. 1910. Tehdy koupilo uprázdněnou budovu město Kutná Hora a začalo provádět drobné opravy. K první větší opravě Hrádku však došlo až v l. 1954-1961, kdy v interiéru byly odstraněny některé nevhodné zásahy z doby školního využití budovy, byly odkryty původní stropy a provedena odborná konzervace jednotlivých architektonických prvků a objevených nástěnných maleb. V restaurované budově bylo umístěno v roce 1956 okresní muzeum. Postupně zde byla vybudována expozice o těžbě a zpracování stříbra v Kutné Hoře. Její součástí je i těžní stroj umístěný v bývalé zahradě na západní straně Hrádku a rekonstruovaný důl, který byl zpřístupněn po r. 1967. V 90. letech proběhla generální rekonstrukce Hrádku a to včetně restaurování kamenických prvků, fresek a dřevěných stropů.