Nejstarší část hradu pochází ze 13. století. Za jeho zakladatele bývá považován rod pánů z Donína, kteří na hradě vládli (s přestávkami zaviněnými válkami) až do roku 1562. Grabštejn byl v husitských dobách a období po nich asi čtyřikrát dobyt, ale vždy byl novým pánem hradu obnoven a nezřídka využíván jako základna k ozbrojeným výpadům do svého okolí, především pak do Lužice k tamním bohatým městům. Císařský rada Jiří Mehl ze Střelic v druhé polovině 16. století změnil Grabštejn na renesanční zámek, jehož opevnění však zůstalo zachováno až do období po konci třicetileté války. Tehdy by mu však již příliš nepomohlo a to ani v případě, že by na hradě nepůsobili škody Švédové, kteří odtud také drancovali celé okolí.
   V roce 1782 upravili Gallasové část zámku a především jeho interiéry. Dalších upravy na Grabštejně proběhly při částečné klasicistní úpravě roku 1818 a po požáru roku 1843. Po druhé světové válce byl Grabštejn konfiskován a až do roku 1989 v "péči" armády pustl.
   Veřejnosti jsou zpřístupněny prostory starého zámku (hradu) včetně unikátní renesanční kaple sv. Barbory (na spodním snímku) a válcové věže s vyhlídkou. Součásti areálu je též tzv.dolní či nový zámek, který je zatím veřejnosti nepřístupný.

O tom, kdy byl původní hrad Grafenštejn založen, dodnes nepanuje mezi historiky shoda. Jisté však je, že se zde ve 2.polovině 13.století, v době vlády Přemysla Otakara II, objevují purkrabí z Donína, pánové na Grafenštejně. Donínové hrad drželi po tři století. V 15. století, za husitských válek, byl hrad několikrát dobýván, odolal však i útoku vojsk Šestiměstí. Ve druhé polovině 16. století jej však Donínové pro dluhy a spoluvlastnické problémy prodali zemskému radovi a místokancléři dr. Jiřímu Mehlovi ze Střelic. Ten jej během dvaceti let (1566 – 1586) nechal přebudovat na renesanční zámek a nechal pod ním vystavět poplužní dvůr. Během těchto mohutných úprav, dotýkajících se horního i dolního hradu, byla původní kaple sv. Barbory opatřena vynikající malířskou výzdobou. Díky této výzdobě a také náročnému vnitřnímu vybavení je kaple považována za jednu z perel renesance a raného manýrismu v Čechách. Kvůli zhoršenému postavení u dvora po nástupu Rudolfa II. a následným finančním těžkostem však byl roku 1586 Mehl nucen zámek opustit.