Ze skalního hradu jež byl vystaven na vysoké skále se dochovalo několik neúplných tesaných místnůstek. Na místo je velmi špatný přístup.

Tento hrad se nachází na bočním výběžku masivu Havraních kamenů 303 m n. m. nad severovýchodním okrajem Jetřichovic. Kolem vede značená turistická cesta ( žlutá ).

Hrad byl postaven podle archeologických nálezů v první polovině 14. století a byl značně výstavný. Tvořil původně součást panství hradu Ostrého a jeho zakladatelem byl asi některý člen rodu pánů z Michalovic.

První písemná zmínka pochází z roku 1395, kdy je připomínán zdejší hejtman Nice Hokaker. Když kamenické panství roku 1406 koupil Hynek Berka z Dubé, dosadil sem jiného hejtmana, Zikmunda ze Slibovic.
V letech 1427 - 28 zde seděl jako majitel Jindřich Berka z Dubé. Hrad byl vzužíván i lužickými městy k zajištění zpráv o pohybu husitských vojsk. V roce 1428 se stal novým majitelem Zikmund z Vartenberka. Jeho hejtman zde byl Mikuláš Blekta z Útěchovic. V roce 1429 učinil ve spolku s Mikšem Pancířem ze Smojna společný vpád do Lužice.
Hrad pak dál hrál nemalou roli ve sporu Vartenberků s Lužicí: roku 1444 hlídali u Všemil Šestiměstští tamější posádku, kdy landfríd litoměřický s Pražany dobývali Děčín. Při obležení měl být hrad silně poškozen, ale k jeho dobytí patrně nedošlo, navzdory pověsti o "veliteli stráží". Na udržení hradu ukazuje i okolnost, že byl ještě roku 1457 obydlen. To je však již poslední zmínka o něm.
Kdy byl ponechán svému osudu se neví. Ale letopočet 1593 v hlavní komnatě ukazuje, že tehdy byl již delší dobu pustý.

Hrad Falkenštejn stával severovýchodně od Jetřichovi, přímo nad obcí. Je pravděpodobné, že byl založen na přelomu 13. a 14. století v době rušné kolonizační činnosti Michaloviců v této oblasti, prováděné z hradu Ostrého. Vedle funkce správní plnil Falkenštejn jistě i úkoly strážní, neboť stál nedaleko obchodní cesty do Míšně a Lužice.

Falkenštejn, který byl vždy součástí kamenického panství, se uvádí poprvé v českokamenické městské knize až v r. 1395. Tehdy tu byl za Jana III. z Michalovi hejtmanem Nice Hokacker, též purkrabí na Ostrém. V r. 1406 koupil celé kamenické panství Hynek Berka z Dubé, po němž je i s Falkenštejnem zdědil (asi r. 1417) jeho syn Jan Berka z Dubé, který měl i Tolštejn a Frýdvald; od r. 1426 je držel jeho bratr Jindřich Berka. Za nich se objevuje Falkenštejn častěji v písemných pramenech v souvislosti s husitskými válkami. Z písemností lužických měst se dovídáme, že z Falkenštejn byly do Lužice podávány zprávy o pohybech husitských vojsk, která několikrát ohrozila zdejší oblast. Již 2. května 1423 varoval Jan z Michalovi Viléma z Ronova v České Lípě před blížícím se husitským vojskem a žádal ho, aby zprávu poslal na Falkenštejn, protože husité chtějí napadnout Kamenici. Ta o dva dny později opravdu padla do rukou husitů, ale Falkenštejn se tato událost zřejmě nedotkla, neboť není zpráv o jeho dobývání. Blízkost bohaté Lužice a jejích měst byla vhodným podnětem k loupežným výpravám některých severočeských feudálů. Na podzim 1427 vpadl Jindřich Berka až k Žitavě a uloupil tam značný počet krav a ovcí Při návratu na Falkenštejn však před dotírajícími Žitavskými o část lupu přišel.
V r. 1428 prodal Jindřich Berka kamenické panství s Falkenštejnem Zikmundu z Vartemberka na Děčíně. I za něho pokračovaly nájezdy do Lužice, zejména v l. 1429 a 1430, kdy se jich účastnil falkeštejnský hejtman Mikeš Blekta spolu s hejtmanem na Frýdvaldě Mikešem Pancířem ze Smojna.
Za Vartemberků přestal být Falkenštejn sídlem vrchnosti. Posádka tu v tehdejších válečných časech sice ještě zůstala, ale po jejich skončení byl opuštěn a zpustl. Připomíná se ještě v r. 1457, v seznamu majetku Jana Berky z Dubé (V 1426); ani poslední písemná zmínka v r. 1460 neříká nic o tom, v jakém byl stavu.
Falkenštejn byl typickým skalním hradem, z něhož se do dnešní doby zachovaly jen prostory vytesané ve skále. Byl chráněn strmými svahy hradního vrchu a vstup do hradu byl ztížen uzávěrami mezi skalisky, po nichž se zachovaly ještě zářezy ve skalách. Ústřední místnosti byla síň (6 x 12 m) kdysi zastropená a dnes otevřená, s okenním výklenkem na severní straně. Hned vedle této síně je kaple se zaobleným kněžištěm a kamenným oltářem, orientovaná směrem k východu. Na vrcholu skaliska jsou ve skále stopy po dřívějších dřevěných budovách, z nichž se však již nic nedochovalo. Nad zmíněnou síní stával zřejmě hradní palác, poněkud stranou bašta a další stavení. hrad neměl vlastní studnu, potřebná voda se zachycovala v cisterně, která je, zčásti zasypaná, také ještě patrná.
V r. 1852 dala Vilemína Kinská upravit přístup ke hradu a celý prostor pro turistiku. Přitom bylo nalezeno mnoho šípů, ostruh, hliněných střepů, v cisterně kopí s ratištěm. Objekt je i dnes veřejnosti přístupny.

Skromná pracně proklestěná stezka divokou přírodou - říká se jí česká. Spojovala vnitro království s Lužicí a Saskem. Od severních moří se po ní vozila sůl. Pohraniční hvozdy pokrývali strže, skály, bystřiny. Žili zde jeleni, vlci, rysové a vysoko nad nimi poletovali orli. Za vlády Přemysla Otakara II. toto území spravoval rod Markvarticů. Byl vybudován hrad Falkenštejn, jeho posádka chránila obchodníky před loupežníky. A zde začíná náš příběh...

Hrad spravoval pán, se kterým žila dcera Zdislava, na kterou si myslel mladý zbrojnoš Hynek, ale i velitel stráží.... Převážené zboží lákalo lapky potulující se po kraji. Přepadali obchodníky, jejich doprovod pobíjeli, kořist odnášeli. Při jednom přepadení kolony se lupičům podařilo zajmout velitele hradní posádky. Pohrozili mu oběšením a nabídli odměnu, jestliže jim vydá Falkenštejn. Souhlasil s zkrvavený se vrátil na hrad, ale už snil o svém vzestupu, že by se mohl stát správcem hradu a získat Zdislavu. Pán hradu uvěřil jeho statečnosti a odměnil ho váčkem zlaťáků. Předstíral vděčnost a jakoby dojatě volal pána, že pod oknem se objevil bílý jelen, což je jistě znamení pánovy laskavosti... Pán se zvědavě vyklonil z okna, zrádce ho nečekaně uchopil za nohy a vyhodil z okna do hluboké propasti. Vyděšené Zdislavě zakryl ústa, na hrdlo přitiskl dýku a zasyčel: "Cekneš-li podříznu tě !" Rychle dal z věže signál loupežníkům a utíkal otevřít bránu. Jeho podlé počínání sledoval mladý zbrojnoš Hynek. Padoucha probodl a s věrnou posádkou se vrhl na hordu loupežníků a rozprášil je... Česká silnice byla zase volná, zase jezdily bezpečně povozy do Lužice, Saska a Čech. Statečný Hynek byl pánem z Markvartic jmenován správcem Falkenštejna a Zdislava se stala jeho ženou.

Jiná verze příběhu však nekončí tak optimisticky jako ta první. Především v ní nevystupuje ani Ludmila ani Hynek. Navíc velitel stráží poté co svrhne hradního pána do propasti, vpustí do hradu loupežníky, kteří pobijí celou posádku a hrad vypálí. Velitel stráží se pak s odměnou odstěhoval někam do ciziny.