Sehrad (Engelsberk, Tetov) byl postaven na konci 13. století nad obcí Horní Lhota, severně od Luhačovic. Nechal ho tady postavit Olomoucký biskup Bruno ze Šaumburka, který tak chtěl chránit Slavičínskou provincii proti vpádům z Uher. Název Engelsberk je možné přeložit jako Andělský hrad, nebo Andělská hora.
Na začátku čtrnáctého století byl hrad pravděpodobně dobyt uherskými nájezdníky. Po polovině čtrnáctého století se však na Engelsberk přistěhovali biskupští manové Ješek a Stašek. Tehdy se poprvé objevuje český název hradu Sehradice. Oba názvy hradu, původní i pozdější, upadly v zapomnění a už od osmnáctého století se začíná používat název Sehrad nebo Vala. Stěží vysvětlitelný je další lidový název Tetov. Významný rod Tetourů z Tetova držel hrad v době, kdy byl již opuštěný.
Dnes je zřícenina již zčásti nepatrná, ale je v terénu rozpoznat jednotlivé valy složitého předhradí. Patrné je také malé zdivo a vyvýšenina, na které stávala věž. U zříceniny je malé jezírko.

Zbytky hradu na východním konci hřebene Vizovických vrchů nad sedlem mezi Horní Lhotou a Zádveřicemi.

První písemná zmínka pochází z falza z 14. století zachycující ale zřejmě slutečný stavv a vztahuje se k roku 1261. Hrad bzl patrně založen biskupským leníkem Helembertem de Turri, který okolo roku 1256 obdržel Slavičínsko. Podle textu listiny byla v té době vybrána hora, na které měl postavit opevnění., jehož polovina měla, podobně jako u slezského Fulštejna patřit biskupovi. V letech 1297-1300 hrad držel Siegfried, pravděpodobně potomek nějakého člena z německé družiny biskupa Bruna.
Po polovině 14. století je známo více majitelů, kteří drželi hrad drželi (1366 Jan, 1368 Pešík z Warty, 1374 Jindřich) a v této době se začalo používat i české jméno Sehradice. Název Tetov byl přisouzen místním obyvatelstvem podle majitelů Tetourů. Od roku 1397 hrad drží páni z Cimburka. V roce 1449 hrad moravské stavy vykoupili od Pankráce ze Svatého Mikuláše kvůli jeho loupeživým aktivitám a postoupili jej Burianovi z Vlčnova, jehož syn Jiří jej roku 1474 prodává Landštejnům, kteří jej připojují k světlovskému panství. Tím hrad přestal mít význam a roku 1518 byl již pustý.

Dvojdílný hrad zaujal mírně stoupající hřeben, od něhož byl oddělen pěticí příčných šíjovývch valů s příkopy, které jsou okolo 10 široké a asi 2 m hluboké. Na některých náspech se dochovali prohlubně dokládající existenci srubových aktivně hájitelných opevnění. Před touto soustavou se na hřebenu nachází malý rybníček. Tato soustava vznikla zřejmě až před polovinou 15. století, kdy hrad sloužil jako základna vojenských rot.
Šestý, mohutnější okružní val obtáčí jádro hradu a předhradí, v pozdější době doplněný na bocích o výstupky umožňující boční postřel. Za 22 m širokým a 5 m hlubokým příkopem s nedolámanými výchozy se nachází oválné předhradí (16 x 39 m), v současnosti beze stop zdiva. Na vyvýšeném místě v čele pravděpodobně sála nějaká obranná stavba, ze které bylo možno ovládnout cestou vedoucí pod předhradím do k jádru.
Jádro hradu obdélného tvaru (34 x 22 m), obehnané místy až 1,5 m silnou hradební zdí, oděloval od předhradí 19m široký a 4,5 m hluboký příkop. Na severu a východě bylo jádro lemováno parkánem, v jehož čele stála brána, do které ústila ze stoupající rampy cesta vedoucí podél předhradí.
V severozápadním nároží jádra se nad branou do parkánu tyčila zřejmě okrouhlá věž a v nejvíce chráněné pozici na konci hřebene stál napříč postavený palác s šířkou asi 8 m. Jeho nádvorní zeď vykazovala až nezvykle subtilní konstrukci o tloušťce zdi je 0,85 m. Rozčleněn byl patrně do tří místmostí, v přízemí měl maltové podlahy. Ostatní stavení a předhradí bylo nejspíše lehčí dřevěné konstrukce.