Předchůdcem středověkého hradu byl opevněný královský dvůr (nebo tvrz) ze 13 století. Kamenný objekt byl chráněn vodním příkopem a močálovitým terénem u pravého břehu řeky Ohře. Roku 1336 získali Budyni od krále Házmburkové, kteří ji nejméně dvakrát přestavěli. Ve druhé polovině 15. století to bylo v pozdně gotickém slohu a kolem roku 1585 proběhly renesanční úpravy. K barokním již nedošlo. Budyni roku 1759 značně poničil požár a v následujícím století byla polovina hradu zbourána. Druhá se dočkala po roce 1900 generální opravy a zhruba v té podobě se hrad nachází i v současnosti.

   Hradní expozici dominuje nově obnovená alchymistická dílna z doby Jana Zajíce z Hazmburka (+ 1616), který svými nákladnými pokusy přišel o svůj majetek a dopadl tudíž podobně jako jeho známější kolegové. (Císař Rudolf II. byl na konci života prohlášen za neschopného vládnout v říši, Vilém z Rožmberka přenechal svému mladšímu bratrovi obrovské dluhy.) Usilovat nepřirozenou cestou o bohatství, zdraví a dlouhý život se nevyplatilo ani před staletími a nevedlo by to ke štěstí ani v současnosti. Právě proto, že víme mnohem více než naši předchůdci, je ta alchymistická cesta, plná slibných možností - tak jak jsou k vidění v Budyni - i pro současníka velmi zajímavá.